Hlavní postavou dnešních příběhů je otec, jehož role je v životě každého nezaměnitelná. Pokud v rodině chybí, je to pro každé dítě špatná situace. Nikdy ale není pozdě pokusit se o nápravu. Režie M. Dvořáček
Vladislav hledá svá dvojčata, se kterými nikdy nežil. Bývalá manželka, matka dětí, se vrátila z porodnice bez nich. Její vysvětlení, proč se vrátila z porodnice sama, nikdy Vladislav zcela nepochopil, jen ho pasivně přijal. Chlapci prý byli slabí a nemocní a "bylo lepší" je v nemocnici nechat. Vladislav založil další rodiny a měl další děti. Nebyl vždycky vzorným otcem, ale o všech dětech ví, zajímá se o ně i v dospělosti a se všemi je v kontaktu. Jediné děti, o kterých neví, jsou tito chlapci. Netuší, co se s nimi stalo, proto přichází, aby i o nich měl alespoň zprávu.
Dana je velmi empatická, klidná a příjemná žena. Žije spokojeně, ale ve svém nitru stále čelí otázkám, na které nezná odpověď. Nezná svého biologického otce a dlouhá léta si dokonce myslela, že nikdy nebude hledat někoho, koho v životě nepostrádala. Nakonec sama sobě přiznává, že nelze potlačit zájem o člověka, díky kterému se také narodila.
Lucie hledá otce, kterého zná z minulosti velmi málo. Žila s ním jen do čtyř let, později ho jednou viděla v patnácti opilého a od té doby ne. Matka o něm mluvit nechce, ostatní příbuzní a známí, kteří jej znali, zemřeli. Lucie ho nechce soudit, na to se necítí fundovaná, na své pocity puberťačky ze setkání s ním se dívá s nadhledem. Přesto všechno je to její otec, jehož geny si nese nejen ona, ale i její nemocná dcerka. Neočekává víc než setkání, které samo ukáže, zda se budou scházet dál.