Blížíte-li se po dálnici směrem od Prahy k Brnu, pak Vaší pozornosti neujde šedivá zeď obytných domů, která náhle vyrostla v zelené zvlněné krajině. Neforemné krabice protnou obzor a zastíní horizont před Vámi. Nebojte se však. Nenarazíte do nich. Vaše cesta uhne trochu doprava a jen těsně mine tento architektonicko-urbanistický zázrak stvořený pro 50 tisíc lidí. Vy nerušeně pokračujete dál a vůbec netušíte, že na opačném konci zdi se nachází zajímavá přírodní rezervace.

Pohled na mapu rezervace Vám spíše připomíná vojenskou akci. Civilizace útočí ze všech stran. Hradba paneláků ji obkličuje. Ještě nedávno to bylo cvičiště vojenských kateder vysokých škol. Těžké nákladní auta i sousední zahrádkáři zde vozili odpad. Jiní nezodpovědní zde těžili načerno štěrk. Výčet našich hříchů by mohl pokračovat. Stejně tak bychom mohli jmenovat další vzácné lokality všude kolem nás.

Co ještě říci o Kamenném vrchu. Snad slova odborníků. "Je to důležité území v systému ekologického koridoru šíření a putování rostlin a živočichů," řekl jeden. "Je to otevřená učebnice pro botanická cvičení studentů přírodovědy, zemědělství, lesařiny, pro zájmové kroužky na školách i v domech dětí a mládeže," dodal druhý. Všimnete si, nehovořili o nějakém nedotknutelném skvostu moravské přírody. Význam Kamenného vrchu je totiž i v tom, že je na hranici střetu dvou světů. Toho přírodního a toho našeho.

Připomeňme si ještě slova oné interpelace z roku 1981. "V těsném sousedství našeho sídliště je chráněná přírodní památka Kamenný vrch. Více jak 10ha území s výskytem 11 druhů vzácných rostlin a 6 druhů vzácných živočichů. O toto jedinečné území, které se může stát rekreačním zázemím 50 tisícové aglomerace, se nikdo nestará." Tolik citace. My můžeme jen dodat, už to není pravda.

Obecně se předpokládá, že do režimu chráněných území by neměla zasahovat lidská ruka. Pomineme-li tu skutečnost, že zde pracují především dětské ruce, pak musíme vysvětlit výjimku z onoho obecného pravidla. Kamenný vrch byl před vyhlášením ochranného režimu objektem intenzivního lesního hospodaření. Jak paradoxní, podíváme-li se na stav našich lesů. Další nálet především borovic je nežádoucí. Vyryté stromky děti zasadí mezi domy nedalekého sídliště.

Je zima. Kamenný vrch odpočívá. Příroda spí a jen náhodní návštěvníci poruší ticho, které se kolem rozprostře. Zato v nedalekém Domě dětí a mládeže je živo. Ti menší malují plakáty pro novou sezónu, ti větší sepisují, co bude na jaře třeba udělat. Natřít plot, vysít trávu na rozrytých plochách, uklidit nepořádek po zahrádkářích, zajistit odvoz kontejnerů. Vyřezat keře a vyrýt nové nálety. Držet strážní službu. Vyrobit informační tabule. Vysvětlovat kolemjdoucím proč. Masivní plot, který dnes obklopuje rezervaci je námět pro samostatný pořad. Od rozhodnutí o jeho stavbě to trvalo 4 roky než byla první část postavena. Stál 1,3 mil. Kč. Má za sebou asi 130 porad, jednání, komisí a mnoho pokusů o likvidaci. Všechno však vydrželo.

Kamenný vrch je jedinečnou přírodní rezervací. Svou flórou, svým umístěním i úsilím lidí o její zachování. Obrazně se dá říci, že je v našem střetu s přírodou v první linii. V tomto boji však není vítězů a není poražených. Člověk a příroda je jeden svět. Stejná strana barikády.

(1992)