Petr Nedvěd – legendární hokejový útočník, který se mimo jiné proslavil tím, že reprezentoval dvě země – Česko a Kanadu. Skvělé období Petr Nedvěd zažil v New York Rangers a není překvapením, že byl označen jako číslo 71 v knize o stovce nejlepší hokejistů, co kdy oblékali dres New York Rangers. Za 15 sezón v NHL odehrál 982 utkání. Nedávno udělal oficiální tečku za skvělou kariérou, když první únorový víkend nejprve znovu nazul brusle a naskočil do zápasu Benátek nad Jizerou s Kladnem, následně si v neděli vychutnal hromový aplaus vyprodané haly při slavnostním ceremoniálu, kdy spolu s diváky a svými blízkými sledoval, jak dres s jeho ikonickou třiadevadesátkou stoupá ke stropu arény. Co mu v té době běželo hlavou? „Že už je definitivní konec. Bylo to pro mě dojemné. V rychlosti jsem si před sebou představil celou kariéru. Když jsem vyrůstal, nikdy jsem si neuvědomoval, že i tenhle den jednou přijde. Moc si toho vážím, bylo to nádherné. Po pravdě jsem měl problém ze sebe vůbec dostat slovo, ale moc jsem si to užil,“ říká Petr Nedvěd a dodává, že hokeji se bude věnovat už jen soukromě: „Asi si zajdu občas zahrát hokej do Letňan. Pořád mě hrozně baví, takže jednou nebo dvakrát týdně se půjdu sklouznout. Ale profesionální hokej už je opravdu uzavřenou kapitolou.“
Lucia Siposová – slovenská populární herečka, zpěvačka, majitelka kabaretu a jeho hvězda, ale také autorka knih, scenáristka a moderátorka. Češi ji znají z filmů Hlídač č. 47 či Teorie tygra, s anglickým režisérem Huckem Kepllerem natočila hororový snímek Dark Spirits. V létě se na obrazovkách TV Prima představila jako jedna z maminek a filmová manželka Tomáše Matonohy v seriálu Prázdniny, naposledy pro tuto televizi natáčela jednu z hlavních rolí připravovaného seriálu Černé vdovy. Lucia se narodila v Bratislavě do rodiny hudebníků. Otec je houslista, dědeček cembalista a babička zpěvačka. Vystudovala zpěv na bratislavské konzervatoři. Ale že by byla „čistokrevný Slovák“, to s nadsázkou popírá: „Vždycky se směju, když se někdo pasuje na ‚čistokrevného Slováka‘, víme přece, kdo všechno se přes naše území prohnal, takže ani já nejsem čistá, díky bohu. Z otcovy strany mám cikánsko-maďarské kořeny, z máminy moravsko-slovenské, ale máme v rodině i Araby, Židy a Čechy a dva z mých pradědů přišli až z Argentiny, což by mimochodem mohlo být vysvětlení mé vášně pro argentinské tango. Já mám určitě cikánskou duši. Jako malá jsem to nerada přiznávala a styděla se za to, ale od určitého věku vnímám své věno jako dar,“ říká Lucia, která po studiích hostovala v několika divadelních představeních a muzikálech – Cikáni jdou do nebe, Pomáda atd. Úspěšně absolvovala konkurs do slovenské pěvecké popové dívčí skupiny Čtyřka, s níž natočila CD a několik videoklipů. Od roku 2002 moderovala hitparádu Sedmička na slovenské STV. Zároveň spolupracovala se zahraničními produkcemi na televizních seriálech a reklamách. V roce 2003 odjela na zkušenou do New Yorku, kde zůstala čtyři roky a živila se jako servírka. O svém pobytu zde napsala svou první knihu Hello. My name is Anča Pagáčová, na kterou v roce 2015 volně navázala knihou S láskou, Anča Pagáčová. Jako filmová scenáristka debutovala ve slovenském snímku Tygři ve městě, kde se zároveň zhostila role koproducenta. V roce 2016 otevřela v Bratislavě svůj vlastní podnik Red Cat Cabaret.
Marek Musil – přední český módní a reklamní fotograf Marek Musil na začátku února pokřtil svou knihu s názvem Dust and Light the Burning Man Collection a současně proběhla i vernisáž výstavy, která bude v pražské Leica Gallery do 8. dubna. Marek se ve své knize mapuje fenomén světoznámého amerického festivalu Burning Man, který se koná od druhé poloviny osmdesátých let uprostřed nevadské pouště, přesněji v lokalitě Black Rock Desert. S fotoaparátem navštívil i nejznámější odnože festivalu, a to Midburn v Izraeli a Afrikaburn v Jihoafrické republice. Za tři dekády existence se počet účastníků festivalu Burning Man rozrostl z několika stovek na desítky tisíc. Hlavní myšlenky se ale nemění: přehlídka má být oslavou svobody, možností vyjádření sebe sama a podporou základních ekologických principů. „Na tomto festivalu je úžasné, že ho dělají sami lidé. Sami vše postaví, týden tam spolu žijí. Nedělá to nějaká firma,“ oceňuje Musil na akci zejména atmosféru přátelství a pospolitosti. Smyslem festivalu je i nezanechat po sobě žádnou stopu. Vyjádřit respekt k lidem i k přírodě. Všechno, co si návštěvníci přivezou s sebou, s nimi zase zmizí. Po lidské existenci tak nezůstane jediná památka – dokumentují ji jen záznamy. Například fotografie Marka Musila.