Americký filosof Henry David Thoreau řekl: „Jakou sílu mají masy? Jenom ti, kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit. Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

25. únor 1948 – KSČ se ujímá moci v Československu

26. únor 1924 – Jaroslav Celba († 27. 2. 2013)

Jaroslav Celba byl hudební skladatel, autor geniálních večerníčkovských melodií. Jeho babička s dědou měli hospodu. Jako kluk poslouchával muzikanty, kteří tam hráli při tancovačkách. Už tenkrát prý slyšel, že hrají příšerně falešně. V sále stával orchestrion a babička do něj jednou hodila minci. „Vyřítil se na mě v obrovském forte Radeckého marš,“ vzpomínal Celba. „Byl jsem tím tak uchvácený, že jsem se rozhodl stát se muzikantem.“

Napřed dostal bubínek. Nosil ho všude s sebou a prozpěvoval si písničky, které znal z rádia. Pak mu tatínek koupil piáno. Jarýk, jak mu tehdy říkali, si přibral i kytaru. Možná nevíte, že náchodský rodák působil v tamním válečném swingovém orchestru, který se stal inspirací pro díla jeho spolužáka, spisovatele Josefa Škvoreckého. Z Jarýka se stal Harýk – postava ze Škvoreckého Zbabělců.

Po komunistickém převratu ho zatkla StB. V nesmyslně vykonstruovaném politickém procesu ho označila za tajného agenta nepřátelských států. Celbu čekal trest smrti. Nakonec byl ale odsouzen „pouze“ ke dvěma letům těžkého žaláře. Trest si odpykal v pekle jáchymovských uranových dolů. Po propuštění se živil jako pomocný dělník.

S výtvarníkem Zdeňkem Smetanou ho svedla dohromady náhoda – bydleli spolu ve stejném žižkovském činžáku. A jednou slovo dalo slovo...

Hudba k Pohádkám z mechu a kapradí se líbila, a tak přišly další nabídky. Naštěstí. No řekněte, kolik jeho melodie nadělaly radosti!

1. březen 1943 – † Alexandre Yersin ( 22. 9. 1863)

Poprvé v historii udeřil mor v šestém století našeho letopočtu v Byzantské říši. Během dvou let vymřela celá čtvrtina populace, kolem pětadvaceti milionů lidí! Největší morová epidemie v dějinách Evropy vypukla v polovině čtrnáctého století a trvala s přestávkami tři sta padesát let.

Třetí vlna se přehnala Asií na přelomu 19. a 20. století. Teprve v té době se zjistilo, že černou smrt způsobuje tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Přenášejí ji krysy. Ty malé, chlupaté, zablešené potvůrky žijí na lodích, které rozvážejí zboží po světě. Krysám samotným bakterie nevadí, ale blechy, které jim hodují v kožiších, ji přenesou na člověka, a to je pak zle.

A jestlipak víte, po kom dostala yersinia pestis své jméno? Alexandre Emile Jean Yersin byl francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog. Pod vedením vědce Louise Pasteura se podílel na výzkumu očkování proti vzteklině, jako lékař působil ve francouzské Indočíně a při pobytu v Hongkongu objevil mikroby způsobující dýmějový mor. V červenci 1891 přišel poprvé do vietnamského Nha Trangu. To místo si zamiloval a už tu zůstal. Brzy se naučil plynně vietnamsky a založil zde Pasteurův institut, který funguje dodnes.

V Nha Trangu žil přes padesát let až do své smrti. V jeho domě je dnes muzeum a nápis na hrobě připomíná Yersina jako vietnamským lidem milovaného dobrodince a lidumila.

3. březen 1988 – † Libor Fára ( 12. 9. 1925)

Byl disciplinovaný pedant posedlý prací a zároveň bohém se sebedestruktivním způsobem života. Zvláštní kombinace.

Jeho manželka Anna vzpomínala: „Být s ním bylo silné a náročné jako sedět ve vybuchující raketě. Nastoloval řád a vzápětí ho destruoval. Mluvil v metaforách a šifrách, používal zkratkovitá spojení a zásobu rčení převzatých i vlastních.“ Třeba Libor Fára, puntík, čára.

Možná si to ani neuvědomujete, ale určitě jste některá z děl Libora Fáry viděli. Je autorem surrealistických obrazů, kreseb, koláží, scénografických i kostýmních návrhů, filmových a divadelních plakátů ale také třeba loga Činoherního klubu a Divadla na Zábradlí. Tam se seznámil také s Václavem Havlem.

V Divadle na Zábradlí působil jako výtvarník. Nejvíce patrně utkvěl v paměti jeho návrh scény pro Jarryho Krále Ubu v režii Jana Grossmana z roku 1964. Navrhoval také třeba kostýmy pro Pantomimu Ladislava Fialky.

Z díla Libora Fáry jsme si velmi oblíbilai Hrací stoly – dřevěné asambláže z vysloužilých předmětů. Jak vznikaly? To tenkrát bývávaly takzvané železné neděle. Lidé vyskládali před dům, co bylo na vyhození – stoly, kredence, postele, hrnce, dráty – Fára si z toho odnesl, co potřeboval, vhodně zkombinoval a umělecké dílo bylo na světě.

Záběr jeho tvůrčích schopností byl široký: miloval jazz, hrál na bicí v kapele Harlem Jazz. A taky se mihnul ve filmu – například v Mučednících lásky či v Případu pro začínajícího kata.

Byl vítaný, i když poněkud konfliktní společník. Malíř Mikuláš Medek si jednou poněkud vykolejen poznamenal do svého deníku: „Večer schůzka s Liborem. Nemohu se zbavit komplexů méněcennosti před ním, i když vím, že je vůl, a dnes to potvrdil. Přesto méněcennost.“

Kdo to byl?

Pokud jste náhodou zavítali do pražského Divadla v Řeznické na hru Římské noci, bude pro vás odpověď na následující otázku naprostá hračka. A pokud ne, máme pro vás nápovědu.

Narodil se ve státě Mississipi, v rodině jižanské krásky a doma obvykle opilého a hrubého obchodního cestujícího. Byl neduživé a často nemocné dítě. Poznamenala ho neustálá přítomnost ochranné ruky jeho matky i odcizení od otce. Jeho sestra Rose trpěla mentální nestabilitou a stala se jedním z posledních pacientů, jimž byla provedena lobotomie. I slavný dramatik sám propadal depresím a nervovým kolapsům. Přesto jeho hry patří ke skvostům moderního amerického dramatu. Opakovaně za ně získal Pulitzerovu cenu, filmové verze jeho her sbíraly sošky Oscarů.

Jedním z hlavních témat jeho dramat je skrývaná či potlačovaná sexuální orientace. Věděl o tom své, byl homosexuál, se svým partnerem, hercem Frankem Merloem žil šestnáct let, dokud Frankův život neukončila rakovina. Byl závislý na nejrůznějších drogách, které mu pomáhaly tvořit, odpočívat i vyrovnat se s partnerovou smrtí. Zemřel nešťastnou shodou okolností: udusil se víčkem od lahvičky s tabletami.