„Nikdo nemůže předpovědět, do jaké výšky může vzlétnout, dokud nerozepjal svá křídla,“ napsal v jednom rozhovoru doktor filozofie a autor řady bestsellerů Reinhard Sprenger. Šlo o přenesený význam odvahy, kterou potřebujeme k plnění svých snů. Ale co když ty sny jsou skutečně hodně vysoko, až na vrcholku hory?

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

19. únor 2013 – † Sylva Kysilková ( 14. 10. 1931)

Sylva Kysilková patřila mezi významné horolezce 60. a 70. let minulého století. Byla známá vybroušenou technikou při výstupech na pískovcové skály, skvělým skobováním i všestrannou odolností.

Právě s Gerhardem Bauerem se Sylva Kysilková rozhodla překonat i jeden z nejobtížnějších výstupů v Alpách. Vyžadovalo to velkou přípravu psychickou, ale především fyzickou.

Sylva Kysilková zažívala při svých výstupech nejen radost z úspěchu, ale i chvíle, kdy jí i jejím kolegům šlo o život.

V roce 1967 se Sylva Kysilková s kolegy vydala k severní stěně Eigeru. Ještě než dorazili, dozvěděli se, že se tu před několika dny zabili čtyři jejich přátelé z Německa. Chvíli trvalo, než se vzpamatovali a odhodlali se k výstupu.

Jako by tato stěna byla zakletá. Při dalším pokusu se setkali s dvojicí mladých Rakušanů. Spřátelili se. Doprovázeli je při nástupu na stěnu. Ti chlapci stěnu pokořili, ale při návratu se oba zřítili. Opět Sylva a její kolega výstup posunuli. A pak se odhodlali do třetice.

Přes dlouhou rekonvalescenci se k lezení Sylva vrátila a věřila, že ji jednou propustí vzhůru i stěna Eigeru. A napočtvrté, v roce 1976, se jí to konečně podařilo. Za tento výkon získala titul Mistra sportu. V roce 2008 byla oceněna i za celoživotní přínos sportu.

20. únor 1928 – † Antonín Pech ( 21. 11. 1874)

VI. Všesokolský slet, který se konal na letenském stadionu v roce 1912, natočil jeden z průkopníků české kinematografie Antonín Pech. Snímek trval téměř hodinu a zařadil se tak mezi „velkofilmy“ své doby. Byl dokonce prodán do 26 států!

Režisér, kameraman a scenárista Antonín Pech, mimochodem, jeho tetou byla spisovatelka Alžběta Pechová, alias Eliška Krásnohorská, byl zdatný nejen v oblasti umělecké, ale i podnikatelské.

V roce 1911 založil filmovou společnost Kinofa a stal se jejím ředitelem. Natáčel zde aktuality, i hrané filmy. Například veselohru Zub za zub.

Antonín Pech natočil i operu, Gounodova Fausta. Snímal přitom jak oba herce na jevišti, tak i pěvce, který jim z orchestřiště propůjčoval svůj hlas. Mezi zajímavé snímky patřil i Pechův dokument Svatojánské proudy.

Úspěch sklidily také Pechovy grotesky s Arthurem Longenem v hlavní roli. Bohužel už po třech letech Kinofa zkrachovala a s ní skončila i kariéra Antonína Pecha. Na Kinofu, ve které i za tak krátkou dobu vzniklo přes 200 filmů, navázal pak Havlův Lucernafilm.

21. únor 1878 – První telefonní seznam byl vydán ve státě Connecticut

Telefonní seznamy už dneska najdete leda v muzeu. Ale ještě donedávna byly nedílnou součástí každé domácnosti či firmy.

Když v roce 1876 vynalezl Graham Bell telefon a ten se začal šířit mezi lidi, byla zapotřebí nějaká evidence, aby se mezi sebou účastníci dovolali. A tak už o dva roky později vzniká ve státě Connecticut první telefonní seznam. Byl jednostránkový, obsahoval 50 jmen, ale žádná čísla. Spojení šlo přes ústřednu a paní spojovatelka uměla všechna jména nazpaměť.

Telefonní byznys šel rychle dopředu. Počet aparátů narůstal geometrickou řadou a paměť operátorů už na to nestačila. A tak se začala přidělovat čísla. Ani my jsme za vývojem nezaostávali. První tištěný telefonní seznam vyšel v Čechách roce 1883 a bylo v něm uvedeno 98 držitelů telefonního aparátu.
Za první republiky měl už tento pomocník stovky stránek a jejich počet rok od roku rostl.

Další změna přišla v roce 1992. Zlaté stránky, jak byly seznamy tištěné na žlutém papíře nazvány, přinesly navíc i katalog firem s možností placené celostránkové inzerce. S rozvojem internetu ale éra Zlatých stránek pomalu končí. Naposledy byly vydány v roce 2015.

22. únor 1973 – V Praze byl zahájen provoz na Nu-selském mostě

Nuselský most – kdo by řekl, že tu stojí už pětačtyřicet let. A ještě déle trvalo, než se sen o této stavbě stal skutečností. První návrhy na architektonické řešení vznikaly už v roce 1903.

Projekt na čas přerušila hospodářská krize, ale ve 2. polovině 30. let se boj o nejlepší podobu Nuselského mostu opět rozhořel. Architekti přicházeli s různorodými variacemi a nápady.

Nakonec zvítězila trojice architektů, v jejímž čele stál Stanislav Hubička. Stavba byla zahájena v roce 1965 a v údolí kvůli ní bylo zlikvidováno 17 domů.

Tým projektantů a statiků počítal, že tubusem budou projíždět lehké vlaky ze Švédska nebo z naší výroby. Příkaz ze shora ale zněl: musí udržet hřmotné sovětské vagony. A tak musel být most dodatečně zpevněn ocelovými rošty o váze několika set tun. Pro představu: je to jako by uvnitř bylo trvale víc jak deset tanků. Ostatně tanky měly hlavní roli při statické zkoušce, která proběhla v roce 1970. Tehdy jich na most přijelo 66.

Když byl Nuselský most 22. února 1973 slavnostně otevřen, odhadovala se jeho životnost na 100 let. V roce 2000 získal ocenění Stavba století. A co bychom ocenili my? Kdyby nebyl téměř pořád uzavřený některý jízdní pruh.

Kdo to byl?

Jak zní jméno pedagoga, který doprovázel svého žáka na klavír? Napovím vám, že sám byl vynikajícím houslistou. První housle dostal ve čtyřech letech. V témže roce už poprvé na vystoupení zahrál 24 národních písní zpaměti.

Byl žákem Otakara Ševčíka. Vystupoval pak v řadě evropských měst. Měl fenomenální paměť, na 5měsíční turné po USA si například nevzal žádné noty. Jako profesor a později i rektor na konzervatoři vychoval řadu umělců. A tady je ještě malá ukázka jeho virtuosity, kterou předvedl ve filmu.