Otisky bosých chodidel v písku na pobřeží smývá vlna za vlnou. Bílé čepičky se pravidelně rozplývají jako pěna, a podvečerní slunce se probíjí tmavými oblaky. Na moři se ale nehoupe žádná galéra. Toto moře vídal zde v zálivu Firth of Forth u skotských břehů už před 300 lety Alexander, syn ševce Johna Selkirka. Takové to bylo, když se učil plavat, když pouštěl papírové loďky, když mu tu nestačilo jen rybařit, když se při plavbě na loďce málem utopil anebo když v nedalekém kostele rušil pobožné venkovany. Při pohledu na vodní hladinu zálivu Severního moře je jasné, že kluk odtud nemohl toužit po ničem jiném, než jsou rozlehlé dálky moří a oceánů. Vlny olizují málem i stavení na skotském pobřeží, a vůbec ne daleko je kamenný domek. Tak to je prý ten, který byl předlohou pro slavného Robinsona. Postava, zpodobňující námořníka Alexandera Selkirka si zakrývá oči před sluncem a dívá se přes střechy k moři.