Československý komunistický aparát kladl zásadní důraz na těžký průmysl. Tak dlouho zanedbával životní prostředí, až některé regiony přivedl na práh ekologické katastrofy. Režie P. Hátle (Premiéra)
Už jsme to skoro zapomněli, ale zejména v severních Čechách (a ovšem také na Ostravsku a v řadě velkých měst) byl koncem osmdesátých let stav životního prostředí tristní. Kvůli spadu z uhelných elektráren a kvůli splodinám, které fabriky chrlily takřka bez omezení, se na mnoha místech nedalo dýchat. Lesy umíraly a řeky se proměnily ve smrduté a špinavé stoky, protože do nich tekl odpad z chemiček. Rodilo se víc a víc postižených dětí. Komunistický aparát nedělal pro nápravu nic. Ekologové, kteří se často rekrutovali z řad vědců, o závažnosti situace věděli, mapovali ji, a mimo jiné jejich zásluhou bylo možné po pádu komunismu znečišťování zastavit. V osmdesátých letech vzniklo v Československu také několik opozičních skupin, zaměřených na ekologii - a například v Ústní nad Labem, ještě před událostmi v Praze, demonstrovaly v listopadu 1989 kvůli životnímu prostředí tisíce lidí...