„Vidím hranice svého rozumu, ale nevidím hranice lidského rozumu.“ To řekl Jan Evangelista Purkyně.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

17. prosinec 1787 – Jan Evangelista Purkyně († 28. 7. 1869)

Je až k nevíře, co všechno během svého života stihl Jan Evangelista Purkyně. Purkyněho vědecké objevy světového významu vyžadovaly velikou trpělivost a zapálení pro věc. Leckteré pokusy a léky neváhal vyzkoušet přímo na sobě. Často tak hazardoval i se svým zdravím.

Položil základy buněčné teorie. Zkoumal smyslové vnímání, popsal typy kreseb kožních lišt. Zabýval se embryologií a oběhovým systémem. Nechal sestrojit takzvaný kinesiskop s rotační závěrkou, používanou později u kinematografů.

Mohli bychom pokračovat. Není tajemstvím, že kromě obrovských úspěchů ve vědě, byl i filozofem, překladatelem a básníkem. Zajímal se o společenské dění. Mimo jiné usiloval o emancipaci žen. V osobním životě ho zastihla nejedna rána osudu. Přežil svou ženu a tři ze čtyř dětí. Přesto vždy pokračoval dál a svou prací a angažovaností se nesmazatelně zapsal do dějin.

17. prosinec 1887 – Josef Lada († 14. 12. 1957)

K českým Vánocům patří neodmyslitelně také půvabné obrázky od Josefa Lady. Kdo z nás si je nevybaví? Slavný český ilustrátor, malíř, scénograf a spisovatel, se narodil v Hrusicích do rodiny ševce.

V dětství Lada upadl na knejp – tedy ševcovský nůž – a přišel o oko, což rodina dlouho tajila. Odmalička rád kreslil a jeho učitel doporučil rodičům, aby mu našli zaměstnání, které by tomu odpovídalo. Poslechli ho, ale po svém. Dali syna do učení na malíře pokojů a divadelních dekorací. Lada brzy pochopil, že to není to pravé. Začal se učit knihařem – zlatičem. Díky tomu poznal práce slavných českých malířů a ilustrátorů a začal také hodně číst. Už tehdy mu v časopise otiskli první kresby.

Na umělecko-průmyslové škole, kam ho přijali na několikátý pokus, Lada dlouho nevydržel. Vadilo mu, že jako student může kreslit pro časopisy pouze pod pseudonymy, a nevyhovovala mu ani forma studií. Důležitým se pro něho stalo setkání se spisovatelem Jaroslavem Haškem. Vzniklo velké přátelství. Něco spolu vypili a občas dokonce i společně bydleli.

Po smrti svého blízkého přítele Haška, se Lada oženil s Hanou Budějickou. Nutno říci, že se oženil po osmnácti letech známosti. S manželkou měli dvě dcery.

No ano, kdo by neznal Kocoura Mikeše. Josef Lada byl samozřejmě také spisovatelem. Spolu s Čapkem či Vančurou je považován za jednoho ze zakladatelů moderní pohádky. Tvořil také návrhy scén a kostýmů pro divadla, mezi které patřilo i Národní divadlo. Spolupracoval s filmem. Ačkoli měl trvalé bydliště v Praze, trávil vždy velkou část roku i v milovaných rodných Hrusicích, které pro něj zůstávaly nekonečnou inspirací.

17. prosinec 1907 – Alexander Hackenschmied († 26. 7. 2004)

Alexander Hackenschmied, později známý pod jménem Alexander Hammid, patřil k nejvýznamnějším osobnostem filmové a fotografické avantgardy. Všichni pamětníci se shodli, že i přes úžasné pracovní úspěchy, zůstal tento talentovaný filmař českého původu vždy velmi tichým a skromným člověkem.

Hned jeho první film, Bezúčelná procházka, se právem řadí k avantgardním filmům mezinárodního významu. Natočil v Čechách řadu autorských snímků, na mnoha dokumentárních i hraných spolupracoval. Jako filmový architekt se podílel na několika snímcích proslulého režiséra Gustava Machatého.

Významný dokument Krize, který pojednává o nástupu fašismu v Německu a osudech Československa v době Mnichova a druhé republiky, už se spolupracovníky musel dokončit v zahraničí.

V Americe, kam v roce 1939 emigroval, natočil hodně filmů se svou tehdejší manželkou. Maya Deren vymýšlela obsah, on vytvářel obraz. Natočili spolu i Odpolední osidla, film, který je považován za iniciační a zásadní snímek americké avantgardy.

V šedesátých letech dostal Alexander Hackenschmied, za krátký dokument Žít!, prestižního Oscara. I poté se dál věnoval filmu a rád experimentoval s novými formáty.

21. prosinec 2007 – † Věra Galatíková ( 19. 8. 1938)

Na stříbrném plátně, bohužel, Věra Galatíková neměla mnoho větších rolí, ale královsky si to vynahradila u divadla a v televizi. Když ji přijali na Janáčkovu akademii múzických umění, byla jako v sedmém nebi.

Ze začátku jako herečka bojovala s velkým ostychem a přemírou pokory, což ji stálo nemalé úsilí. Do svých rolí ale neváhala vkládat obrovskou energii. Blízcí a kolegové Věry Galatíkové často vyzdvihují její statečnost.

V celé řadě televizních pořadů přesvědčivě ztvárnila starostlivé maminky a tchyně. Výraznou stopu zanechala také v dabingu. Životní role jí však bezesporu přineslo divadlo. Za Hekabé v antické tetralogii Pokořitelé Tróje získala Cenu Thálie.

Zemřela po těžké nemoci, se kterou dlouho bojovala s velkou statečností jí vlastní.

Kdo to byl?

Tentokrát se ptáme na německého spisovatele, esejistu a dramatika, který se narodil v Kolíně nad Rýnem v silně katolickém prostředí, které ho velmi ovlivnilo. Druhou světovou válku prožil v uniformě Wehrmachtu na frontě a v zajetí. Vzhledem k jeho založení a odporu k násilí se pro něj zkušenost z války stala obzvláště frustrující a válečné téma se také promítá do většiny jeho děl. V roce 1972 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Víte, kdo napsal, Konec jedné služební jízdy, Klaunovy názory, Biliár o půl desáté a další slavná díla?