„Lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu.“ To řekl věhlasný čínský filozof Konfucius. A také se říká: „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

27. listopad 1942 – Jimi Hendrix († 18. 9. 1970)

„Někdy jsem na kytaru skočil. Někdy jsem dřel struny o pražce. Čím víc jsem je dřel, tím víc kvílely. Někdy jsem je drhnul o zesilovač. Někdy jsem hrál na kytaru zubama, někdy loktem. Nemůžu si pamatovat, co všechno jsem dělal.“ Tohle o sobě řekl Jimi Hendrix, kytarová legenda. Narodil se v Seattlu, jeho matce bylo pouhých sedmnáct let. Rodiče se prý často hádali a matka pak odcházela z domu. Po jedné takové hádce se už nevrátila nikdy, a tak Jimi žil jen s otcem a bratrem.

Ve dvanácti letech zatoužil po kytaře. Otec mu ji koupil, a protože byl Jimy levák, přeházel struny a držel ji hmatníkem vpravo. Zkoušel se pak dostat do různých kapel, ale většina se jeho divokého stylu bála. Kvůli jeho ledabylému přístupu ke studiu ho vyhodili ze střední školy, takže se hře na kytaru začal věnovat naplno. Přidal se ke skupině Rocking Kings. Ta už jeho styl ocenila. Když mu po jednom koncertě ukradli v klubu kytaru, složili se mu členové kapely na novou.

Životem se protloukal, jak se dalo. Vstoupil dokonce do armády, a i když tvrdil, že dobrovolně, údajně šlo o trest za opakované jízdy v kradených autech. V armádě dlouho nezůstal. Před vojenským doktorem předstíral homosexualitu, závislost na masturbaci, pomočování a spoustu dalších anomálií. Lékař mu kupodivu uvěřil. Z armády vyšel se čtyřmi sty dolary, které do rána propil v barech. Postupně koncertoval s nejrůznějšími kapelami a jeho sláva rostla. V roce 1966 si založil vlastní kapelu s názvem Jimi Hendrix Experience. Velmi rychle si získala fanoušky a Jimi mohl naplno ventilovat svou extravagantnost. Vrcholu dosáhl na legendárním festivalu ve Woodstoku o tři roky později.

Jimiho kariéra skončila předčasně. V roce 1970 byl nalezen mrtvý, pravděpodobně následkem konzumace amfetaminu. Bylo mu pouhých 27 let. Jeho způsob hraní ovlivnil tisíce muzikantů a jeho odkaz žije dál.

29. listopad 1957 – † Chaim Michael Dov Weissmandl ( 25. 10. 1903)

Nacistická okupace byla jedním z nejtemnějších období Evropy. Strach zachvátil všechny obyvatele okupovaných zemí. Probíhaly transporty a masové vraždění Židů. Přesto se našli hrdinové, kteří se dokázali vzepřít. Jedním z nich byl rabín Michael Weissmandl.

Vyrostl v ortodoxní židovské rodině v maďarském Debrecínu. Během studií v anglickém Oxfordu si vybudoval rozsáhlou síť cenných kontaktů. Když za druhé světové války začínaly transporty Židů do koncentračních táborů, dokázal tuto síť výrazně využít. Už po anšlusu Rakouska se mu podařilo sehnat šedesát britských víz pro rabíny, kteří byli vyhnáni z Rakouska, a Československo je odmítlo přijmout.

Od roku 1942 stál spolu se sionistkou Gisi Fleischmannovou v čele takzvané Pracovní skupiny, která se usilovně snažila o záchranu co největšího počtu Židů, a to zejména prostřednictvím úplatků pro SS. Po zaplacení padesáti tisíc dolarů byly transporty na nějakou dobu skutečně zastaveny.

Usiloval o úplné zastavení transportů a záchranu deportovaných Židů pomocí takzvaného Plánu Europa. Ten ale bohužel selhal. Nacisté totiž požadovali několik milionů dolarů, které Pracovní skupina nebyla bez podpory zahraničí schopna sehnat.

Rabín sám pak byl s rodinou naložen do transportu, odkud se mu podařilo pomocí předem připraveného plánu uprchnout. Jeho rodině, manželce s pěti dětmi, už bohužel ne. Po válce se odstěhoval do Spojených států, kde později založil novou rodinu. Deprese z nevydařených plánů a ztráty rodiny se však již nikdy nezbavil.

30. listopad 1667 – Jonathan Swift († 19. 10. 1745)

Irský spisovatel a básník, rodák z Dublinu, původně působil jako tajemník anglického státníka Williama Templea, na jehož doporučení se nechal vysvětit na kněze. Na Templeově sídle pak získal vzdělání a politický rozhled a začal se věnovat psaní.

Přestože dlouhou dobu působil jako kněz a posléze jako děkan katedrály svatého Patrika v Dublinu, vztahům se ženami se nevyhýbal. Jeho nejznámějšími láskami byly jeho žákyně Hester Johnsonová, které říkal Stella, a Ester Vanhomrighové, známá jako Vanessa.

Gulliverovy cesty jsou Swiftovým bezesporu nejznámějším dílem a dočkaly se mnoha zpracování. Před několika lety se dokonce objevila hypotéza, že román byl původně napsán jako pornografický příběh. Existuje prý originál, v jehož předmluvě se autor rozčiluje, že byl donucen k odstranění erotických pasáží. Teorie ale oficiálně potvrzena nebyla.

Swift ve stáří trpěl mnoha chorobami: ztratil sluch i schopnost řeči, projevovaly se u něj záchvaty šílenství. Po smrti Stelly se uchýlil do ústraní a v sedmaosmdesáti letech zemřel.

30. listopad 1937 – Tom Simpson († 13. 7. 1967)

„Go on, go on, tady jeď dál, jeď dál...!“ To byla poslední slova výtečného a mimořádně tvrdohlavého britského cyklisty Thomase, zvaného Toma, Simpsona.

Cyklistice se začal věnovat už jako teenager, později se dal na dráhovou cyklistiku se zaměřením na stíhací závody. Kromě mnoha jiných úspěchů získal na letních olympijských hrách v roce 1956 stříbrnou medaili. Byl neuvěřitelně odolný a umanutý. V roce 1964 dojel závod i s tasemnicí! Rok nato 1965 jel s hnisající rukou, kterou mu pak málem museli amputovat.
Ačkoli v té době byly dopingové drogy běžnou, i když nelegální záležitostí, Tom vlastní užívání popíral. Říkal, že není možné, aby kdokoli zvládal jet dva závody ročně po dobu šesti až dvanácti let, pokud by bral doping. A to se přitom traduje jeho hláška: „Když budu vědět, že mě deset pilulek zabije, vezmu si jich devět a vyhraju.“

13. července 1967 začíná třináctá etapa Tour de France. Na jejím konci čeká vrchol Mount Ventoux. Je skoro pětačtyřicet stupňů Celsia. Tom Simpson je odhodlaný závod vyhrát. Na nic se neohlíží a šlape. A bere si amfetamin. Pod vrcholem se posilňuje ještě lokem brandy.

V průběhu etapy začíná kvůli dehydrataci kolabovat. Aby se nezdržoval, odmítá i vodu od kolegů, tvrdošíjně šlape dál. Jednou spadne z kola, nedbá varování, znovu nasedá, ale brzy kolabuje úplně, upadá do bezvědomí. Pomoc přichází pozdě. Tom Simpson umírá. V kapse má jednu prázdnou a dvě plné ampulky amfetaminu. Příčinou smrti prý bylo vyčerpání, dehydratace, drogy a alkohol v kombinaci s chudokrevností.

Proč to Simpson nevzdal? Kvůli své urputnosti? Nebo sehrály roli také peníze? Krátce před závodem si totiž pořídil luxusní mercedes a prý doufal, že jej výhrou v závodu splatí. A také snad chtěl co nejdříve s cyklistikou skončit a věnovat se rodině.

Po této tragédii se cyklisté ze závodu domluvili, že pojedou závod společně a vyhrát nechají jiného britského cyklistu, Barryho Hobana. Toho, jehož si o dva roky později vzala vdova Simpsonová.

Kdo to byl?

Umělec, na jehož jméno se ptáme, se narodil do italsko-české obchodnické rodiny ve městě Ronov nad Doubravou. Jako nejstarší syn se měl stát otcovým nástupcem v obchodě, jeho to však víc táhlo ke štětcům a paletě.

Začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění, později se přesunul do Vídně a pak zpět do Prahy, kde se zapletl do protestů proti profesorovi Alfredu Woltmannovi a jeho projevům německého šovinismu. Incident vyvrcholil vyhnáním profesora z budovy akademie, na čemž měl hlavní zásluhu právě on spolu s kolegou Mikolášem Alšem. Oba dva si za to odpykali trest pět dnů vězení. Po opuštění školy začal pracovat jako ilustrátor časopisů, zejména časopisu Česká včela.

Na jaře roku 1879 odjel do Paříže. Pod vlivem francouzských impresionistů změnil svůj malířský styl, začal se věnovat krajinomalbě a ve Francii slavil velké úspěchy. Jeho obraz Údolí Doubravky za soumraku byl dokonce vystaven na Pařížském salonu.

Dlouhý čas udržoval blízký vztah s vynikající malířkou a múzou mnoha umělců Zdenkou Braunerovou. Ten ale skončil ve chvíli, když malíř tuto nespoutatelnou ženu požádal o ruku.

Celý život trpěl průduškovým katarem, který ještě zhoršovaly jeho časté výpravy za inspirací do přírody – za každého počasí. Ke konci života žil téměř poustevnickým životem. S nikým se nestýkal a utápěl se v depresích z toho, že nikdo nerozumí jeho umění. Několik týdnů před smrtí dokonce uspořádal svou vlastní hostinu na rozloučenou. Zemřel v pouhých čtyřiačtyřiceti letech. Dnes patří mezi naše nejvýznamnější umělce. Jeho obraz Cesta do vsi byl v roce 2009 prodán za 1 650 000 Kč.