Příhody jedné noci a časného rána, odehrávající se v přísně vedeném pensionu pro svobodné pány, zpracoval Jiří Krejčík nejdříve pro televizi, pak je uvedl na scéně Činoherního klubu a do třetice je zfilmoval. Podle vlastního vyjádření lákala Krejčíka divadelní předloha jako etuda komediálního herectví. Na klasickém půdorysu situační frašky rozehrál režisér rušnou komedii, ve které se mísí iluze o dovršeném morálním přerodu společnosti s invektivami adresovanými úřední nadutosti. Podtrhneme-li svižné tempo, civilní humor a herecké výkony, vyjde nám, že Krejčík dal přednost solidní, ověřené tradici před riziky spojenými s hledáním nových cest.