Arthur Schopenhauer řekl: „Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

22. říjen 1927 – Pavel Šmok († 4. 4. 2016)

Pavel Šmok se narodil v Levoči. V době Slovenského štátu se rodina vrátila do Čech. V Praze začal studovat nejprve strojní průmyslovku a vůbec by ho nenapadlo, že by se mohl živit tancem. A pak jen tak mimochodem zkusil přijímačky na hereckou konzervatoř a uspěl.

Stal se jedním z našich nejvýznamnějších tanečních a baletních choreografů. Na začátku sedmdesátých let stál po tři sezony v čele baletu ve švýcarské Basileji. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Pak dostal nabídku spolupráce z pražského Divadla Rokoko. Tak se začal rodit Pražský komorní balet – jedinečný soubor, který se brzy proslavil po celém světě. Pavel Šmok díky své invenci obohatil klasický baletní slovník o „výrazový tanec“.

Rád sportoval, mimo jiné krasobruslil a vypracoval se na juniorského mistra republiky. I tuhle dovednost uměl později využít před kamerou.

Krom toho, že byl vynikajícím profesionálem, měl i jednu velmi sympatickou lidskou vlastnost: smysl pro humor. „Nejdůležitější je brát život za každých okolností s úsměvem, optimismem, nadhledem a hlavně ne smrtelně vážně.“ Nezbývá, než souhlasit!

23. říjen 1912 – Bedřich Prokoš († 20. 4. 1997)

Pamatujete si kulaťoučkého herce se sametově zabarveným hlasem a živýma očima? Jmenoval se Bedřich Prokoš a dařilo se mu stejně dobře v dramatických úlohách i v komediích. Od srdce mu šly postavy české klasiky.

Jeho tatínek byl pivovarským sklepníkem v Nuslích. Ale den před narozením svého syna zemřel. Bedřich, nejmladší z pěti dětí, se vyučil kovorytcem, pak chodil na obchodní akademii. Touha po divadle ale byla silnější – k ochotníkům se dal už v šestnácti letech. O něco později skončil u kočovníků.

Po druhé světové válce se dal do služeb komunistického režimu. Pomáhal zakládat divadlo v Mostě a Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. Působil v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle jako herec i jako umělecký šéf. Angažoval se v nejrůznějších politických funkcích. Jeho role: divadelní, televizní a filmové bych sotva stihla vypočítat. Kolegové a kamarádi mu přezdívali Fricek. Politického funkcionáře si také nesčetněkrát zahrál. A to i v komediích.

Bedřich Prokoš byl velkým fanouškem tvůrčího dua Smoljak – Svěrák a Divadla Járy Cimrmana. A jedny ze svých posledních nezapomenutelných postaviček si zahrál právě ve filmech této tvůrčí dvojice.

24. říjen 1882 – Emmerich Kálmán († 30. 10. 1953)

Co si jeden z nejslavnějších operetních autorů Emmerich Kálmán počal u krav s Čardášovou princeznou, jak o tom bádali naší oblíbení cimrmanologové, to vám nepovím. S určitostí vám ale můžu říct, že o ní napsal převelice úspěšnou operetu.

Příjmení rodina změnila po hospodářském úpadku úspěšné obchodní živnosti. Malý Imre projevoval hudební talent už od dětství. Vystudoval kompozici na hudební akademii, ale jeho „vážnohudební“ skladby neměly úspěch. Dal se tedy na práva. Ale zřejmě ho to ani trochu nebavilo. Když měl zastoupit stávkující železničáře u soudu, ani si pořádně nepřečetl spis. Spor takříkajíc projel a dostal výpověď. A tehdy ho – možná ze zoufalství – napadlo, že to zkusí s operetou.

A byl to šťastný nápad. Čardášová princezna či Hraběnka Marica si získaly srdce publika. Roku 1938 musel kvůli svému židovskému původu opustit Vídeň. Odjel do Paříže, a když hrozil vpád německých nacistů i tam, odhodlal se k cestě, kterou by jinak asi nikdy nepodnikl: do New Yorku, kde byl už díky svým operetám dobře známý. Krátce žil i v Hollywoodu.

Pokud byste si chtěli s mistrem posedět společně na lavičce, nemusíte až za velkou louži, stačí, když si zajedete do Budapešti.

27. říjen 1957 – † Kristina Ringlová ( 6. 6. 1878)

Stalo se to v srpnu roku 1892 v obci Suchý Důl na Náchodsku. Tehdy šla prostá čtrnáctiletá dívka Kristina Ringlová do lesa na houby. Moc jich nenašla, zato potkala podivnou paní v dlouhé tmavé říze, která se jakoby vznášela nad zemí a třikrát ji pozdravila slovy „Pozdrav Pán Bůh!“

Zjevení se opakovalo celkem třiadvacetkrát a dívka se prý dozvídala od záhadné paní informace, které nesměla nikomu prozradit. Do dříve zapadlého Suchého Dolu začaly brzy proudit davy věřících, šířily se zvěsti o tom, že hlína z lesa má zázračnou moc... Fanatismus střídala skepse. Kristinu vyslýchali, podezírali z podvodu, skončila na psychiatrii, a pak také v žaláři, protože se poprala s četníky, kteří měli za úkol vytlačit poutníky z lesa. Pak už se zjevení neukázalo. Na jeho místě ale dodnes stojí dřevěná kaplička.

Královehradecký biskup Eduard Brynych se ale k zázraku stavěl skepticky a dodnes si od něj církev drží odstup. Určitě také proto, že Kristina Ringlová byla deset let nato obviněna z vraždy své kamarádky Anežky Špačkové. Ačkoli si odseděla patnáct let vězení, k činu se nikdy nepřiznala.

Kdo to byl?

Myslím, že dnešní hádanka nijak zvlášť nepotrápí ani ty z vás, které módní trendy nechávají naprosto v klidu. Ptáme se vás na jméno jednoho velmi slavného Francouze.

Jeho otec obchodoval s hnojivem, on si však zvolil mnohem voňavější objekt zájmu: jeho jméno nesou parfémy, které – podle jeho vlastních slov – měly vonět láskou. Především byl ale tvůrcem módní kolekce známé jako „New Look“, se kterou přišel v roce 1947. Jeho módní kreace zdůrazňovaly především ženskost. Šaty měly úzká ramena, zúžený pas, zvýrazněná prsa a dlouhou, širokou sukni.

Hezké viďte!? Není divu, že New Look znamenal revoluci v dámském odívání a opět udělal z Paříže centrum světové módy. A značka, která nese jméno svého tvůrce, krášlí dámy i dnes.