Džbán, Mladá, Doupovské hory. Podivuhodné krajiny s překvapivými druhy flóry i fauny. Režie P. Krejčí (Premiéra)
Téměř čtvrtinu rozlohy Čech zaujímá Česká tabule. Podobně jako nížiny je i ona rovinatá, zdánlivě fádní, bez krajinných dominant.
Džbán je naší největší opukovou plošinou. Z roviny porůstá chudý druhotný les, ale džbánské stráně naopak patří k významným přírodním lokalitám Čech. Rostou na nich plošně nejrozsáhlejší bučiny středních Čech, ve kterých stále ještě najdeme střevíčníky pantoflíčky, květem největší z evropských orchidejí. V lesích nechybějí staré doupné stromy, takže zde žije několik druhů sov, ale opravdovým skvostem jsou džbánské stráně, které dřív bývaly pastvinami. Na nich můžeme zjara obdivovat místy zapojené porosty vstavačů nachových, orchidejí, které dospělému člověku sahají skoro po pás.
V bývalém vojenském prostoru u Milovic se podařilo něco, co je světovým unikátem. V křovinatém prostoru části Jizerské tabule se prohánějí stáda praturů, divokých koní a největšího evropského savce - zubra. Tedy původních evropských druhů, které takto pohromadě nikde jinde vidět nelze.
Doupovské hory vojenským újezdem pořád zůstávají. Probíhají tu takřka dennodenně vojenská cvičení, proto jejich krajinu lidé neznají - je uzavřeným prostorem. Paradoxně si však díky vojenským aktivitám udržela svůj tradiční charakter. Z krajiny sice zmizela města a vesnice, takže je pustinou bez lidí, na druhou stranu se jí vyhnulo drastické odvodňování druhé poloviny 20. století i zalesňování nepůvodním smrkem. Doupovské hory tak nabízejí prožitek krajiny zakonzervované v čase. Na první pohled mohou připomínat Bílé Karpaty, ale ve skutečnosti žádné srovnání nesnesou. Jsou totiž opravdovou sopečnou krajinou, ve které můžeme vidět dokonce něco, co je ve středoevropské krajině unikátní - obří sopečný kráter, kalderu. Jedná se o evropsky významnou ptačí oblast.