Muzikant a umělec, bratr zpěváka hitů, jako byly Holubí dům a Šípková Růženka, je svázán sourozeneckým poutem natolik, že žije kariéru předčasně zemřelého bratra. Připravili: P. Sedliská, A. Evdoshenko, P. Mazáč a P. Ulrich
Zpěvák, kytarista, skladatel, malíř a umělecký kovář Milan Schelinger, bratr slavného a tragicky zesnulého zpěváka Jiřího Schelingera, zažil mnoho životních překážek. Sám se považuje za smolaře. Jeho 13. komnatou je svazující bratrská láska a také celoživotní předsevzetí: dožít život symbolicky i za svého talentovaného bratra a dotáhnout jeho osudem předčasně ukončenou kariéru. Jiří a Milan byli nerozluční bratři. Starší Jirka Milana v dětství zlobil a dělal mu naschvály. Brzy ale pochopil, že bude Milana potřebovat. Především jako kytaristu, autora, manažera a celoživotního osobního záchranáře. Milan na druhé straně díky bratrovi našel svou vysněnou práci a stal se profesionálním muzikantem. Jiří byl odjakživa rebel. Za své počínání v roce 1968, kdy se postavil proti vpádu sovětských vojsk, byl ve vazbě, kde se pokusil o demonstrativní sebevraždu. Po propuštění z psychiatrické léčebny dostal kýženou modrou knížku. Jeho rebelství mělo na mladšího bratra zásadní dopad. Poté, co se stal Jiří ve dvaceti letech doslova přes noc slavným, Milan za něj řešil problémy, kterých měl Jiří vždycky dost. Neuměl hospodařit s penězi, opilý slávou se choval nezodpovědně vůči svému okolí, selhával jako vedoucí kapely i jako partner. Milan za něj neustále musel "žehlit" jeho maléry. Kromě toho vedl zkoušky, koncerty, nahrávání i Jirkův veškerý profesní život. Do té doby, než Jiří odjel natáčet do Bratislavy, kde den po natáčení pořadu pro Slovenskou televizi na procházce nočním městem opilý Jiří skočil do Dunaje a utonul. Milan toho večera doma maloval obraz, na němž mimoděk surrealisticky ztvárnil mužské nohy, topící se v proudu temné řeky... Tragická smrt Jiřího vyústila v rozpad celé kapely. Poté se Milan osamostatnil a začal hrát a zpívat vlastní písně s kapelou Projektil. Jirkovy popularity však nikdy nedosáhl. Jeho tvář i hlas bratra všem připomínala. Později s přáteli založil kapelu Jiří Schelinger Revival a začal s písněmi bratra objíždět Čechy. Posluchači chtěli Jirkovy populární písničky: Holubí dům, Jahody mražený, Šípková Řůženka nebo René, já a Rudolf. Milan tak Jirku jeho fanouškům a pamětníkům nahrazoval. Začal znovu nahrávat, točit klipy a vydávat desky. Spolupracoval s Alešem Brichtou na projektu Zemětřesení, léta dělal předkapelu Miru Žbirkovi. Záhy však zjistil, že kapely s názvem Jiří Schelinger Revival jsou na poli české pop music čtyři. Komerční tlaky ho posléze natolik utloukly, že nadobro opustil Prahu a usadil se v pošumavské kovárně. Dnes je jediným oprávněným nositelem revivalu jména svého bratra. Ve volném čase se věnuje kovařině a malířství. Na dům v Nuslích, v němž s bratrem žili, nechal zasadit pamětní desku a v rodišti každoročně pořádá hudební festival "Schelingerův Bousov". Cítí povinnost dožít život i za zesnulého bratra a dotáhnout jeho osudem předčasně ukončenou kariéru.