Vzpomínka na populárního textaře, skladatele a zpěváka J. Grossmanna v legendárním divadelním představení (1988). Účinkují: M. Šimek, J. Krampol, N. Urbánková, P. Spálený, E. Olmerová, P. Bobek, M. Voborníková, M. Drobný, L. Svoboda, J. Svobodová a další. Scénář M. Šimek a J. Krampol. Kamera P. Čepický. Režie E. Sedlář
Komik, humorista, zpěvák, textař, divadelní autor a instrumentalista Jiří Grossmann (1941-1971) se dožil pouhých 30 let. Přesto vytvořil spolu s Miloslavem Šimkem v druhé polovině šedesátých let významnou kapitolu dějin pražského divadla Semafor, tehdy ještě na konci pasáže Alfa před Františkánskou zahradou. Během studií na stavební fakultě ČVUT, která později předčasně ukončil, hrál po večerech v klubu Olympic. Zde se seznámil se svým hereckým a autorským partnerem a v té době začaly také vznikat jejich první společné povídky, které většinou spoluvytvářeli v proslulé kavárně Slavia. Na konci osmdesátých let se rozhodli jeho pokračovatelé Jiří Krampol a Miloslav Šimek vytvořit jako vzpomínku představení, kde byly připomenuty nejen slavné povídky, např. Jak jsem ochořel, ale objevily se tu i písně s Grossmannovými texty v podání původních interpretů. Zatímco z divadelních her a povídek dvojice Š+G byl slyšet humor, v písňových textech Jiřího Grossmanna je znát zamyšlení a úzkostná touha po životě, až se člověk ptá, zda náhodou nepramení z tušení blízkého konce. Nejvíce je to patrné na posledním textu k písni Závidím, který Jiří Grossmann napsal pro Naďu Urbánkovou. Nepřehlédnutelnou uměleckou osobnost Jiřího Grossmanna si dnes připomeneme s jeho kolegy a přáteli v divadelním představení Zajíc v pytli.