Podtitulem Síbrtova dokumentu by mohlo být motto, že vězňové mají obecně rádi krabičky. Omezenost vězeňského prostoru tu otevírá bezmezné hranice fantazie a svobodného uměleckého projevu. Zvolené prostředí ovlivňuje použité výrazové prostředky. Vznikl zajímavý projekt konfrontace s umělci zvenčí, který naznačuje radikální jinakost zaznamenávaného dění i spikleneckou vyšinutost v kontextu společenských norem. Předložena esej o imaginární a fyzické svobodě představuje myšlení v hraničních podobách a omezeních.