Proměny naší nejvýznamnější stavební památky v průběhu dvou století (2000). Scénář a režie J. Hádková
Během své existence prošel Pražský hrad několika přestavbami, z nichž nejvýznamnější pro jeho podobu byly úpravy barokní. Z období raného baroka zde najdeme Matyášovu bránu z roku 1614. Na sklonku 17. století vznikla pro císaře Leopolda I. nová barokní jízdárna podle projektu J. B. Matheye. Architektonicky výrazné je především úzké hlavní průčelí, ovlivněné toskánským řádem. Nejvýraznější pozdně barokní proměna Hradu se uskutečnila za vlády Marie Terezie. Projekt byl svěřen vídeňskému architektovi Nicolovi Pacassimu. V interiérech byl zastáncem francouzského stylu, přičemž exteriéry nesou již stopy střídmého klasicismu. Přestavba byla započata roku 1755 přeměnou Rožmberského paláce na Ústav šlechtičen. Ale i další části Pražského hradu Pacassi přizpůsobil charakteru podoby vídeňského Hofburgu. Současně dbal na to, aby jeho návrhy nebyly cizí dotyčnému místu. Interiéry jsou řešeny ve stylu nadcházejícího rokokového dekoratismu. Tereziánské křídlo Pražského hradu tvoří souvislá řada reprezentačních místností, které oplývají původní rocailovou výzdobou a štukem na dveřích, stropech a špaletách oken. Za svůj dnešní vzhled vděčí Hradčany jak architektu Pacassimu, tak císařovně Marii Terezii.