Josef Horský
Narodil se jako nejstarší syn ze čtyř dětí na malé vesnici v Moravském Krasu v roce 1949. Coby "oběť" vědeckotechnické revoluce vystudoval strojní fakultu VUT v Brně, obor spalovací motory a motorová vozidla. Později svoje odborné znalosti doplnil ještě studiem soudního znalectví ve stejném oboru. Se svojí manželkou Bohuslavou několik let pořádali Manželská setkání. V roce 2007 nastoupil jako kazatel určený pro službu manželům a rodinám v církvi, kterou vykonával až do roku 2014. Po odchodu do důchodu slouží jako kazatel na začínajícím sboru Církve bratrské "Na Cestě" v Brně.

O odpuštění
Žijeme ve světě, který se zvláště v posledních dobách rychle mění, a to ne vždycky k dobrému.

Nemusíme být odborníky na ekonomiku, abychom věděli, že poslední krize nás zastihla v roce 2008. Za čtyři roky nás celosvětoví ekonomové ujišťovali, že červená čísla jsou již minulostí. A ejhle v roce 2016 Mezinárodní měnový fond upozorňuje na hrozbu "vykolejení" ekonomiky, jelikož má slabé základy. A hovoří o tom, že ekonomika Evropské společenství a jeho ekonomika je na hraně deflace, navíc dlouholetý tahoun světové ekonomiky Čína již několik let zpomaluje. Vyhlídky do budoucna tedy nejsou zcela růžové. Ekonomika se možná více než v minulých dobách častěji propadá do červených čísel. A stále se hledají se cesty, jak být ziskoví.

V tomto měnícím se světě žijeme my, obyčejní lidé. A tento tlak na zisk se promítá do našich životů.

Mění se hodnoty, a to i hodnoty vztahů mezi lidmi. Rodinné vztahy, manželství ztrácí svůj původní smysl. Někteří tvrdí, že je už přežité a do současné doby se nehodí. Já jsem naopak přesvědčen, že manželství a rodinu nelze ničím jiným nahradit. Je však třeba v nových podmínkách nalézt jejich nový smysl.

Jenže my jsme spíš zaměření na "ekonomiku", na zisk ve všech oblastech, manželství a rodinu nevyjímaje. Ze všeho se snažíme něco získat. A je jedno jestli to získáváme na Západě, nebo na Východě této nemocné planety, jak ji kdysi označil Jan Werich. A tak stejně jako ztrácí světová ekonomika, ztrácí i hodnota mezilidských vztahů. Čím víc se snažíme získat, tím víc žijeme vůči sobě na dluh. Hodnoty vzájemných vztahů jsou v červených číslech.

Hovoříme-li zvláště v poslední době o našich křesťanských kořenech, pak je třeba se k nim vracet. Základní zvěstí křesťanství je odpuštění. Díky Kristově oběti je nám odpuštěno.

V Bibli čteme o dlužníkovi, který dlužil tolik, že to nebyl schopen zaplatit. Prosil svého věřitele, a ten mu odpustil. To je až neskutečné. Stejně tak je neskutečné, že tento dlužník nedokázal odpustit malý dloužek svému známému. Nedokázal odpustit právě proto, že mu bylo odpuštěno. Cítil se v roli outsidra, toho, který nezvládl situaci. A tak chtěl ukázat, že dokáže být silný - avšak na nepravém místě. Naše síla je naopak právě v tom, že odpustit dokážeme.

Bůh nám nenabízí optimalizaci splátek, ani nízké úrokové sazby dluhů. On odpouští celý dluh, beze zbytku. A nás zve k tomu, abychom dělali to samé. V modlitbě Páně, v Otčenáši, se říká: odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Jeden z nových překladů Bible překládá tuto pasáž tak, že mluví o odpuštění dluhu. Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.

Mám za to, že, se potřebujeme zbavit představy zisku za každou cenu a jít do ztráty. Možná takto něco získáme, ale na druhou stranu vytváříme dluhy, a to často u našich nejbližších. A jsou to dluhy nesplatitelné. Když opustíme tento model zisku za každou cenu, tak na našem účtu v bance to zisk určitě nepřinese, možná spíš naopak. Avšak na našem vztahovém účtu k lidem, zvlášť k našim nejbližším to přinese takový kredit, který nelze ani nejtvrdší světovou měnou vyčíslit.