Podmořské čluny císaře Viléma II. se staly pro Velkou Británii smrtelnou hrozbou. Dokument BBC (Premiéra)
Začátkem XX. století se britská Admiralita domnívala, že možný budoucí konflikt rozhodnou na moři bitevní lodě. Ponorky považovali britští námořní stratégové za jakési "hračky" a jejich využití ze strany Německa podcenili. Po neúspěších německých hladinových lodí vsadili velitelé Císařského námořnictva na své podmořské čluny. A jejich sázka v prvních letech světového konfliktu vycházela. Jen v dubnu 1917 šlo ke dnu 516 spojeneckých a neutrálních obchodních lodí. Britský Válečný kabinet si nebyl jist, jak dlouho bude moct být ostrovní říše účinně zásobována. Odpovědí na útoky německých ponorek bylo zavedení systému konvojů. Od května 1917 tak počet potopených lodí výrazně poklesl. Ale i tak si císařské "U-Booty" na své konto v letech 1914-1918 připsaly 6000 zničených plavidel.