„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“ To řekl Jan Ámos Komenský.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

30. březen 1933 – Jean-Claude Brialy († 30. 5. 2007)

Jean-Claude Brialy patřil k vynikajícím hercům francouzské nové vlny. Se stejnou bravurou a lehkostí uměl zahrát role vážné, i ty komediální.

Narodil se v Alžírsku do rodiny plukovníka francouzské armády. Po otcově vzoru i on sám začínal u armády, ale k radosti všech divadelních a filmových fanoušků tuto dráhu brzy opustil a začal se věnovat herectví.

Odstěhoval se do Paříže a tam začínal v umělecké branži takřka od píky. Brzy se z něj stal úspěšný herec, kterého si považovala kritika a diváci ho milovali. Za vedlejší roli ve filmu Les Innocents získal sošku Césara a úspěchy slavil i jako režisér a scenárista. Byl organizátorem několika divadelních festivalů, stal se ředitelem dvou divadel a také moderátorem vlastních televizních pořadů, do kterých si zval své hosty.

Ale radost mu nedělalo jenom divadlo a film. Jeho přátelé na něj vzpomínají jako na společenského muže, výborného vypravěče a pravého gurmána, Dokonce si v Paříži otevřel vlastní restauraci. Byl také jednou z mála veřejných osobností, které se otevřeně přiznaly ke své homosexualitě, respektive bisexualitě. Role v tomto duchu si zahrál i ve filmech Inspektor Lavardin a Monsieur Max. Tato role byla ale jeho poslední. Před deseti lety jeho život ukončil zhoubný nádor.

1. červen 1817 – Josef Božek předvedl parní loď

Je tomu už dvě stě let, co český mechanik a konstruktér Josef Božek představil Pražanům parní vůz a parní loď. Byla to sice velká sláva, ale dopadlo to špatně, Božkovi zkrátka nepřálo štěstí.

Český všeuměl Josef Božek však nebyl první. Otcem parního stroje byl, jak známo, Brit James Watt. Ale ve stejné době prováděl podobné pokusy francouzský vynálezce Nicolas Joseph Cugnot, který bývá označován za „otce automobilu“, respektive za vynálezce prvního samostatně se pohybujícího mechanického vozidla.

Vzal si do hlavy, že sestrojí vůz na parní pohon původně určený k přepravě děl pro francouzskou armádu. Začal už v roce 1765. Čtyři roky nato sestavil model tříkolového vozu, který pojmenoval fardier à vapeur – parní vůz. Nemotornou obludu tvořil mohutný dřevěný žebřinový rám s tuhou zadní nápravou a bez pérování. Udiveným Pařížanům ji předvedl na náměstí Concorde – drandila neuvěřitelnou rychlostí čtyři kilometry v hodině!

Nedlouho poté se udála patrně pravděpodobně první automobilová nehoda na světě – Cugnot se svým vozem naboural do zdi.

Za vynálezce parníku je považován Američan Robert Fulton, který postavil paroloď o čtrnáct let dříve než Josef Božek. Poprvé ji předvedl v Paříži na řece Seině a ani tahle produkce se zrovna nepovedla – napoprvé se Fultonovi loď potopila.

A jak to dopadlo s naším Josefem Božkem? Poté, co jeho předvádění parního stroje a parní lodi v Praze skončilo fiaskem, na parní stroje zanevřel. Dál se věnoval výrobě skvělých hodin a začal vyrábět také železniční vozy pro koněspřežnou dráhu České Budějovice – Linec.

2. červen 1882 – † Giuseppe Garibaldi ( 4. 7. 1807)

Studená omáčka k masovým a zeleninovým fondue Garibaldi. Garibaldiho svíčkové řezy, Garibaldiho krocaní stehna. Anebo vysokou sklenku naplníme celou ledem, přilejeme džus a campari, ozdobíme kolečkem pomeranče a máme koktejl Garibaldi. Víte po kom tyhle recepty dostaly jméno?

Známý revolucionář Giuseppe Garibaldi byl vůdcem italských vlastenců, takzvaných Rudých košil. Velel nejúspěšnější vojenské síle v dějinách moderní Itálie a stál v čele úsilí, které sjednotilo jeho zemi.

Jako kluk trávil fůru času v sardinském přístavu na břehu Středozemního moře, byl bystrý, rád četl o římských dějinách, ale učení zrovna moc v oblibě příliš neměl. V patnácti letech se začal plavit se svým otcem po moři. Pak se nadchl pro myšlenku italského revolučního hnutí. V roce 1834 doplul do Janova, aby podpořil revoluci. Povstání však neuspělo a Garibaldi byl odsouzený k trestu smrti. Život si zachránil útěkem.

Jako mistr partyzánské války vedl vojenská tažení nejen na italském poloostrově, ale i v Jižní Americe po více než čtyřicet let. Velká Británie ho oslavovala jako „hrdinu dvou světů“, prezident Abraham Lincoln mu nabídl během americké občanské války velení unionistické armády. Na jeho straně byl i slavný francouzský spisovatel a politik Victor Hugo.

V New Yorku se živil jako výrobce svíček, v Peru se stal kapitánem obchodní lodě. V roce 1854 se vrátil do Itálie, usadil se na malém ostrově nedaleko Sardinie a stal se kapitánem prvního italského parníku poháněného lodním šroubem. Jeho jméno nesl také lehký křižník, který byl nasazen za druhé světové války.

S politickým vývojem ve své vlasti Garibaldi pokojen nebyl. Do posledních dní bojoval za právo na práci, za emancipaci žen, podporoval rasovou rovnost a byl odpůrcem trestu smrti.
žolík – Kardiostimulátor

Kardiostimulátor: malá krabička zašitá v těle pacienta, ze které vedou dvě elektrody do srdce. Tato titěrná věcička zatavená v titanovém pouzdru obsahuje mikroprocesor, který řídí činnost srdce podle naprogramování.

První kardiostimulátor byl implantován ve Švédsku v roce 1958. První pacient, Arne Larsson, za svůj život vystřídal šestadvacet různých kardiostimulátorů. Přesto se dožil požehnaných osmdesáti šesti let a přežil i lékaře, kteří mu srdce operovali.

Chirurg Wilson Greatbatch tenkrát počátkem padesátých let pracoval na zařízení, které mělo zaznamenávat srdeční rytmus. Omylem ale sáhl vedle pro špatnou součástku a zčistajasna se mu ozval zvuk připomínající tlukot srdce. A objev byl tu! Jak už to bývá, i tomuto přístroji pomohla na svět náhoda.

Greatbatch přístroj vyzkoušel nejprve na psu a po čase vzpomínal: „Dovedete si představit, s jakým napětím jsem pozoroval svého kolegu při operaci, jak na ležící zvíře napojuje dráty. Pochybuji, že bych ještě někdy mohl zažít takovou euforii, jako tehdy, když přede mnou bilo srdce, napojené na pěticentimetrový strojek mé výroby.“

V Čechách byl první kardiostimulátor zaveden v roce 1962.

Kdo to byl?

Ptáme se vás na významného českého šlechtice – postavu toho jména najdete ve Smetanově Čertově stěně.

Byl vnukem zakladatele Vítkovců Vítka z Prčice. Poprvé je zmiňován v listinách Václava I. z roku 1250. Byl zakladatelem hradu Rožmberk, podle něhož se jeho potomstvo nadále psalo. Poté, co Přemyslovci získali rakouské země, zastával funkci nejvyššího maršálka Království českého, zúčastnil se křížové výpravy Přemysla Otakara II. do Pruska i dalších bojových výprav, v nich si vedl velmi udatně.

Jemu také vděčíme za založení cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Legenda praví, že se dotyčný šlechtic jednou vydal pomodlit ke kapličce. Musel ale přebrodit rozvodněnou řeku Vltavu. Dravý proud jeho koně strhl s sebou, pán se topil a modlil se k Panně Marii. Slíbil, že pokud vyvázne živý, založí klášter na místě, kam ho z vody vynese kůň. A tak se taky stalo.

Pověst dále vypravuje, že toho zbožné dílo dopálilo Lucipera, pána pekel, a ten se ho rozhodl zničit. Poslal rarachy přehradit Vltavu a klášter zatopit. Ti to ale nestihli a zbyla po nich jen Čertova stěna.