ČT1

Kalendárium

2.4.2017 od 09:46 do 10:02

„Jedinec zmůže všechno, jestliže si najde své místo a bude na něm stát tak úporně, až se tam přenese střed světa.“ To řekl kritik, novinář a spisovatel F. X. Šalda.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

4. duben 1932 – Anthony Perkins († 12. 9. 1992)

Tmavovlasý mladík s plachým výrazem ve tváři, jako by snad neuměl do pěti napočítat. Tak působil na filmovém plátně Anthony Perkins.

Herecké nadání patrně zdědil o tatínkovi. Osgood Perkins byl významným americkým hercem. Anthonyho si ale moc neužil. Zemřel, když bylo synkovi pět let. Ke své nejslavnější roli – psychicky narušenému mladíkovi, který je chorobně závislý na své matce – měl možná blíž, než by se na první pohled zdálo. Ano, mluvím o Normanu Batesovi, v legendárním Hitchcockově psychothrilleru Psycho.

Anthony Perkins vyrůstal pouze s matkou. Jak vzpomínal, byla to velmi dominantní žena. „Kontrolovala všechno v mém životě včetně myšlenek a pocitů.“ Pohledný vysoký mladík se brzy stal oblíbencem hereckých kolegyň, on ale nejevil zájem ani o nejjasnější hvězdy filmového plátna. Myslely si o něm, že je stydlín, málokoho napadlo, že ho ve skutečnosti přitahují muži.

Při natáčení filmu Život a doba soudce Roye Beana potkal začínající herečku Victorii Principal, budoucí Pamelu ze seriálu Dallas a zamiloval se. Vztah sice netrval dlouho, ale od té doby začal Anthony toužit po dětech. Rok nato se oženil se slavnou modelkou a herečkou Berry Berenson a měli spolu dva syny: Oze a Elvise.

Perkins zemřel 12. září 1992. Zabil ho virus HIV. Tragický osud potkal i Berry. 11. září 2001 seděla v letadle, které narazilo do severní věže Světového obchodního centra v New Yorku.

4. duben 1937 – † František Xaver Šalda ( 22. 12. 1867)

Muž, který je považován za zakladatele české moderní kritiky, měl vysokou, asketicky hubenou postavu. Těžce se opíral o hůl, aby pomohl svým ochrnutým nohám. Prodělal totiž smrtelně nebezpečné onemocnění míchy, jehož následků se nikdy nezbavil.

Byl spoluautorem Manifestu České moderny. Psal do mnoha časopisů, věnoval se otázkám výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky.

Mnoha talentům pomohl na svět, ovšem někdy si nebral servítky. Někteří umělci proto nesli jeho kritiku lépe, jiní hůře. Vážil si ho například Otokar Březina. Ten řekl: „Šalda už dnes je jeden z prvních našich kritiků, jediný, který dovede dýchati duši uměleckého díla!“ Naproti tomu třeba Jiří Mahen prohlásil: „Nesnese se s ním nikdo. A zrovna toho, koho dnes nejvíce pochválil, seřeže zítra tak, až je z něho‚ propuštěná služka‘. A to všechno ovšem z lásky k umění...“

Štěstí u žen F. X. Šalda neměl. Jeho jedinou láskou byla spisovatelka Růžena Svobodová – ta byla ovšem vdaná. Jejich hluboký cit však trval přes dvacet let. Šalda zemřel svobodný a bezdětný. Svou vilu v Dobřichovicích u Prahy včetně všech úspor odkázal dětem z Jedličkova ústavu.

„Zemřel umělec, který v Čechách poprvé dokázal, že kritika může být poezií a že soudit umění znamená je spolutvořit, nikoli uštěpačně je glosovat.“ To mínili Voskovec s Werichem.

5. duben 1912 – István Örkeny († 24. 6. 1979)
žolík – nanuk

Napadlo vás, proč se smetanové zmrzlině na špejli obalené v čokoládě říká zrovna nanuk? Může za to tento režisér Robert J. Flaherty. Ten totiž před pětadevadesáti lety natočil přelomový film – nikoli o zmrzlině, ale o Nanookovi.

Fascinoval ho život Eskymáků – (tedy, správně bychom měli říkat Inuité, v překladu „lidé, slovo Eskymák je vnímáno pejorativně, znamená požírač syrového masa“) – a vypravil se za nimi s kamerou do osady Inukjuak v Hudsonově zálivu. Celých patnáct měsíců žil mezi Inuity, aby se seznámil s jejich zvyky a zachytil je na celuloid. A jsou to záběry vskutku kouzelné. Nevěřili byste třeba, kolik lidí se vejde do jednoho kajaku!

Nanook ovšem bylo fiktivní jméno. Hrdina Flahertyho filmu se skutečnosti jmenoval Allakariallak. Nanook znamená inuitský bůh – pán medvědů. A taky lední medvěd.

Filmový dokument s názvem „Nanuk, člověk primitivní“ se zapsal do dějin světové kinematografie jakožto první celovečerní dokumentární film.. Takže tahle sladká dobrota dostala jméno podle filmového hrdiny.

Kdo to byl?

Na Istrijském poloostrově ve městě Piran se narodil geniální hudebník, jehož jméno ukrývá naše hádanka. Na náměstí najdete jeho dům i sochu.

Otec chtěl mít ze syna duchovního, ale církev mladého muže nelákala. Dal tedy přednost studiu práv v Padově, v jedné z nejstarších evropských univerzit. Ještě víc než právo ho však přitahovala hudba. Stal se z něj skvělý skladatel a pedagog, za kterým se sjížděli žáci z celé Evropy, ale hlavně nedostižný houslový virtuóz. Říkali mu druhů Paganini!

V mládí to byl nejspíš pěkný bouřlivák, jak napovídá romantická pověst o jeho tajném sňatku s neteří kardinála. Před rozlícenými příbuznými údajně utekl do Assisi, žil nějaký čas v tamním klášteře a vylepšoval svoje houslové a kompoziční umění. Tam napsal také svou nejslavnější skladbu. Jmenuje se Ďáblův trylek.

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist