Viniční trať hned kousek nad Valticemi má hodně poetický název - Knížecí vyhlídka. Leží na samé hranici s Rakouskem a pár metrů od ní je kolonáda, kterou nechali postavit někdejší majitelé panství Lichtenštejnové. Krásně česky se jí říká "rajsna".

No a když se tedy některý Lichtenštejn procházel po vrcholu kopce a obhlížel svůj majetek a panství, díval se sám kníže. Takže proto tedy Knížecí vyhlídka.

A právě u ní se sešli aktéři dalšího televizního Vínečka. Hostitel a jeden z ředitelů Château Valtice David Šťastný, herec Jaromír Hanzlík, ředitel Vinařského fondu ČR Jaroslav Machovec, samozřejmě taky Jožka Šmukař, no a ještě řezník a kulinář Miloslav Vejsada, který k vínu nabídl něco dobrého na zub.

Pokud jde o víno, David Šťastný přinesl z valtických sklepů Rulandu bílou, které se na Knížecí vyhlídce hodně daří.

O Rulandě bílé se dá říci spoustu zajímavých věcí. Kdysi dávno se v Česku této odrůdě říkalo Roučí bílé, pak Burgundské bílé nebo taky Pinot blanc. Někdy před koncem minulého století se víno přejmenovalo na Rulanské podle německého obchodníka Johana Rulanda. Ale každý vinař a většina konzumentů dobře ví, že Rulanda je Burgunda nebo Pinot. Je to odrůda značně rozšířená, a jen velmi málo se liší od módního Chardonnay. Dlouho se dokonce vína zaměňovala a pěstovala ve smíšené výsadbě.

"Víno je zelenožluté barvy, má plnou a kulatou chuť," popisoval Rulandu bílou David Šťastný. "Je vhodná ke zrání v láhvi a po letech má příjemný mandlový buket. Správně vyzrálé víno má chlebnatou příchuť. Mimochodem, často se používá při výrobě šumivého vína."

"No a co ta Knížecí vyhlídka­?" zeptal se ještě Jaromír Hanzlík. "Každá viniční trať má obvykle svůj zajímavý příběh..."

Na to David Šťastný: "Já mám ke Knížecí vyhlídce velmi osobní vztah. Protože jsem ji před nějakými pětadvaceti lety s mým tátou a bratrem vlastně zakládal. Táta za námi přišel a říkal... Je to místo ideální pro Rulandu bílou. Tak z té lokality udělejme nový vinohrad. Znamenalo to samozřejmě hodně práce, tvrdé fyzické práce.

Když je člověku šestnáct sedmnáct, budoucnost nějakého vinohradu je mu šuma fuk. Chce jít večer na diskotéku, na zábavu, za holkou... No a táta přijde s prací na vinici, bože! U nás to bylo tak, že táta nám řekl velmi pragmaticky... Jděte si, kam chcete, a přijďte domů taky, kdy chcete, ale v pět ráno vás budím. Dostanete motyku do ruky a hotovo.

Byla to kolikrát velmi krušná rána..."

Ve Valticích končí vlastně Pálavská pahorkatina. To znamená, že základním atributem v půdě je vápenec. Když je jílovitá půda doplněná o relativně měkké bílé kameny, je to vlastně sen vinaře. Protože mohutnost jílu je kombinovaná se svěžestí, kterou dodává kamenité podloží vápence. V podobném podloží se pěstuje například Tempranillo v oblasti Rioja ve Španělsku, a identický je taky třeba pravý břeh řeky Dordogne v Bordeaux.

Ve výsledku, tedy v pohárku, jsou tato vína kulatá, jemná a zachovávají osobité chutě včetně ovocných charakterů.

Ochutnávat Rulandu bílou pod "rajsnou" byla velká radost. Navíc, v takové krásné společnosti...