Jirka vyrůstal jen se svojí matkou. Jeho otec Petr Kaláb od rodiny odešel, když byly Jirkovi dva roky. Mezi sousedy se říkalo, že k tomu měl dobrý důvod. Milenku? Kdepak. Chtěl si zachovat duševní zdraví, Jirkova matka byla prý nesnesitelná, protivná, vůči všem kritická, náladová ženská. Z Jirky ale vychovala slušného člověka. Možná i její zásluhou Jirka svému otci odpustil. Před několika lety se otec a syn opět setkali a začali dohánět, co zameškali. Zatímco Jirka si setkání s otcem idealizoval a sliboval si návrat do dětství, Petr už byl dál. Za těch dvacet let prožil několik vztahů, až nakonec jeho poslední partnerka Iveta byla ta pravá. Jirka si to neuvědomoval, myslel si, že si jeho otec užil života a teď se bude věnovat jenom jemu. Bláhová myšlenka? Možná. Iveta ale také chtěla Petra víc pro sebe. Plánovala založení rodiny. Osud soudil a rozsoudil: Petr tragicky zemřel a Jirkovi i Ivetě zbyly oči pro pláč. A také Petrova závěť, která je předmětem dnešní soudní pře.