Prožít dnešní den
Každé ráno začínáme zde v kapli. Je to chvíle ztišení, chvály a vděčnosti za nový den. Díky prosklené stěně máme šanci pozorovat nádherné východy slunce. V letním období je sice slunce již vysoko nad hlavou, ale v zimním jako teď můžeme pozorovat to velké divadlo. Nejdříve zrůžoví mraky zespodu a pak se začne objevovat ohnivě rudý kotouč slunce a postupně ozařuje celou krajinu. My už dnes dobře víme, že to není Slunce, které obchází okolo naší Země. Díky naší vědě známe Vesmír a jeho zákonitosti až do závratných čísel. Já si tady ráda ráno připomínám myšlenku spisovatele Chestertona, který říká: "Možná je to Bůh, který každého rána říká Slunci, udělej to ještě."

Každý den je dar a záleží na nás, jak ho prožijeme a co od něho očekáváme. Nikdy ho už nebudeme moci vrátit zpět. Svými smysly se díváme a nasloucháme svému okolí. Vnímáme barvy věcí a vše, co se kolem nás děje. Pokud ale sami nechceme, do dění okolo nás nevstupujeme. Je to, jako když se jen díváme a zůstáváme pozorovateli. Když se ale něčeho dotkneme hmatem nebo chutí ochutnáme, již vstupujeme do kontaktu se zmíněným předmětem. Nemůžeme se něčeho dotknout, aby se zároveň i to něco nedotklo nás. A tak můžeme prožít dnešní den. Že se ho nakonec ani nedotkneme.

Dnešní den ale mohu také prožít naplno s vědomím a očekáváním. Je tady někdo s velkým N, kdo mi ho dává a kdo mi fandí, aby se mi dnešek podařil. Možná že mě v dnešním dni bude čekat bolest a zklamání a budu ho muset nějak protrpět. Ale pokud najdu odvahu a pojmenuji svou bolest a přiznám si ji, může mi otevřít nové obzory. Možná se mi něco podaří. A možná to dopadne jen nic moc. Možná budu večer usínat šťastná, protože jsem zažila lásku. Když prožíváme pěknou událost, důležité setkání nebo vidíme něco krásného, zvykli jsme si pořídit fotografii.

Skoro každý z nás má mobilní telefon s fotoaparátem a taky rádi tyto okamžiky sdílíme s druhými. Ale už v tu chvíli, kdy zmáčknu spoušť, stává se ten okamžik minulostí. Nemůžu ho zadržet. Žijeme v čase, který plyne. To, co mi fotografie připomene, je radost nebo jiný pocit, který jsme v tu chvíli prožívali. Často si ani nepamatujeme, co někdo v ten moment říkal. Ale to, jak jsme se cítili. Kéž je každý den takovou fotografií, kterou vložíme do alba svého života. Kéž se dotkneme každého dne a prožijeme ho naplno. Čas je příliš cenný na to, abychom ho bezcenně nechali plynout. Inspirujme se medvídkem Pú, který na otázku: "Jaký je dnes den?" dostává od přátel odpověď: "Je dnešek." "Á, můj oblíbený den!" raduje se medvídek Pú.

Přeji nám všem, ať s vděčností vyhlížíme nový dnešek a těšíme se, až náš Stvořitel s očekáváním bude opět prosit Slunce: "Udělej to ještě."