Jiří a Ondřej Suchý – fenomenální zakladatel Semaforu, herec, režisér, zpěvák, spisovatel a výtvarník Jiří Suchý a jeho neméně zdatný bratr Ondřej, redaktor, textař a filmový historik vydali společně další, v pořadí již třetí knihu. Před pěti roky byl jejich prvotinou titul Pan Werich z Kampy, teď na tuto knihu navázali dílem Pan Voskovec z Manhattanu. Na základě vlastních zkušeností, dopisů a vyprávění Voskovcových přátel, spolupracovníků i příbuzných sestavili autoři střípky mozaiky, z níž vystupuje osobnost i doba předního protagonisty Osvobozeného divadla, autora proslulých divadelních her a písňových textů. Zatímco Ondřej Suchý referuje mimo jiné i o posledním setkání dvojice V+W, jeho bratr Jiří popisuje zvláštní vývoj vztahu Voskovce k jeho vlastní osobě. Nikdy se nesetkali, vedli však čilou korespondenci. Voskovec totiž psaní dopisů miloval. I přesto, jak dlouho v New Yorku žil, udržoval si slovem i písmem brilantní češtinu. „Kdykoli totiž přijel Jiří Šlitr do New Yorku a navštívil Jiřího Voskovce, ten se ho začal vyptávat, jaká jsou dneska v Praze rčení, vznikla-li nějaká nová slova. A tak se Voskovec dozvídal, že když je někdo nadšen, že je odvázanej, případně že je z něčeho na větvi, dozvídal se, že holkám říkáme buchty, a tak dál,“ říká Jiří Suchý. Sám se prý tak později v dopisech dočítal, z čeho byl Voskovec „na větvi“ a „aby pozdravoval pražský buchty“. Vztah se Suchým se definitivně zlomil zřejmě až se Šlitrovou smrtí. Tehdy začal od Voskovce dostávat dopisy, které překvapovaly hloubkou a upřímností. Slavný herec se třeba Suchému svěřil, že bez Wericha je již jen pouhým hercem, že se z jeho života vytratilo milované klaunství. „To, co bylo ono + mezi V a W, zmizelo z našich životů. Nevím kdy a nevím proč. Jeden bez druhého tu speciální alchymii neumíme,“ psal mj. Voskovec Suchému.
Lucie Brychtová – herečka, která ještě jako muž excelovala v muzikálu Starci na chmelu, kde hrála Filipa, partnera Lucie Vondráčkové. O pár let později udělala zásadní životní krok a rozhodla se pro změnu pohlaví. Nyní představuje svůj životní příběh v inscenaci s názvem Jsem žena. „Je to můj příběh, příběh Lucie, která se před 40 lety narodila jako muž. Od dětství se věnovala divadlu, vystudovala herectví a stala se hercem, ačkoli chtěla být herečkou. V 35 letech se rozhodla, že chce život prožít spokojeně, šťastně a tak, jak má,“ říká Lucie. „Na počátku inscenace mají někteří diváci vytřeštěné oči. Ale během hodiny a půl se nechají příběhem unést. Po skončení lidé mnohdy zůstávají sedět na místech a debatují se mnou,“ dodává. Svůj příběh se rozhodla zveřejnit i z toho důvodu, že se jako herečka toužila vrátit zpět na jeviště. Po změně pohlaví totiž pro ni v divadle nenašli uplatnění a ona se musela stát nápovědou.
Petr Čadek – profesionální tanečník, choreograf, lektor standardních a latinskoamerických tanců, baletu, scénického tance a jazzdance. V aktivní kariéře patřil mezi 16 nejlepších profesionálních tanečníků na světě. Je profesionální mistr České republiky v latinskoamerických tancích. Před několika lety v Praze založil vlastní taneční studio s názvem Tančírna. Je pro něj tanec – podobně jako pro další profesionální tanečníky – drogou? „Všechno je to o tom základu, proč člověk tančí. Ne všichni tanečníci tančí proto, že je to baví. Ale pro lidi, kteří mají tanec opravdu rádi, je to droga.“ Diváci jej znají především jako choreografa a tanečníka televizních tanečních soutěží, v nichž tančil po boku Tatiany Vilhelmové, Andrey Verešové a nebo Kateřiny Cajthamlové. Během natáčení taneční soutěže se seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Jitkou Čvančarové, které dělal poradce. Manželé jsou od roku 2011 a vychovávají spolu dceru Elenu.