Kristýna, Edita a Jaroslav - lidé, kteří neměli na růžích ustláno. Do studia však přicházejí s nadějí a otevřenou náručí. Bude jejich očekávání splněno? Uvádí Ester Janečková. Režie M. Dvořáček
Kristýna postrádá otce. Odešel, když jí bylo šest a Kristýna dodnes neví proč. Matčiným konstrukcím nikdy příliš nevěřila, matka se totiž k bývalému muži stavěla vždycky negativně, prý o děti neměl zájem. Dětství Kristýna zrovna idylické neměla. Ale dnes už má svoji rodinu, dobrého muže a krásné, zdravé děti. Žije v souladu se svými hodnotami. Dětem se snaží předat to, co jí chybělo: bezpečí a lásku. Na setkání s otcem se cítí dostatečně zralá a sebejistá, rozhodně pro to chce udělat vše, co bude v jejích silách. Nejen kvůli sobě, ale také kvůli svým dětem.
V životě Edity bylo spousta těžkých období. Prožila nešťastný, nedůstojný vztah, v němž setrvávala kvůli dětem. Zažila ztrátu majetku po rozvodu, těžkou nemoc a obavy o budoucnost. Všechny krize přežila a přestála sama, ale nikdy ne osamocená. Měla totiž přátele, kteří za ní stáli a byli tu jen pro ni. Edita by si přála, aby to tak zůstalo napořád.
Jaroslav vyrůstal jako osvojenec, ale v nešťastném vztahu rodičů. V deseti letech přišel o matku a mateřského citu už se nedočkal. Jako dítě se musel vyrovnat s okolnostmi, které mohly s psychikou malého chlapce nenapravitelně otřást. Přesto však na minulost vzpomíná laskavě a vyrovnaně. Emotivní zážitek mu pomohl pochopit matčinu životní situaci a důvody, proč jej nevychovávala, ač zřejmě chtěla. Od matky se také dozvěděl, že má tři starší sestry! Právě kvůli nim přichází do studia.