Národním park Slovenský kras byl spolu se svým maďarským protějškem v roce 1995 zapsán do Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Je největším krasovým územím planinového typu ve střední Evropě. V roce 2002 to byl taky hlavní důvod vyhlášení národního parku. Na slovenském území se rozkládá na 34 611 ha. Je rozdělený na 7 planin, které oddělují toky nebo doliny. Mezi nejznámější patří Silická planina, Plešivská planina, Horný vrch, Dolný vrch, Zádielská, Koniarská a Jasovská planina.

Před tím, než se vydáte do Slovenského krasu, vás chceme upozornit na pár jedinečných míst. V úvodním odstavci jsme vyjmenovali nejznámější planiny, které na povrchu tvoří základní ráz krajiny. I dnes tady můžete potkat pasáka se stádem ovcí a koz. Pastevectví je sice na ústupu - ve srovnání s historií starou zhruba 1000 let - ale v posledních třech letech se díky politice EU stáda znovu objevují. Pokud by tomu tak nebylo, zarůstaly by stráně křovím a planiny by změnily svůj charakter.

Slovenský kras, to je ale především "krajina" pod zemí. My jsme začali v jeskyni zvané Silická lednice. Čtyřicet metrů pod zemským povrchem se neobejdete bez zimní bundy a to, co budete na první pohled považovat za krápníky, budou ve skutečnosti okouzlující ledové rampouchy. Ve Slovenském krasu, v této krajině jeskyní a propastí, je dnes 1300 jeskyní. Jeskyňáři každoročně objeví nová místa pod zemí. Zpřístupněné jeskyně jsou Jasovská jeskyně, jeskyně Domica, Ochtinská aragonitová jeskyně, která je sice mimo Slovenský kras, ale patří do přírodního dědictví, dále pak Krásnohorská a Gombasecká jeskyně.

Pojďme tedy třeba do Krásnohorské jeskyně. Byla objevena dobrovolnými jeskyňáři z Rožňavy v roce 1964. Dovnitř se tenkrát dostali tak, že prokopali koryto vyvěračky a v průběhu tří let se dostali do podzemního řečiště. Voda v krasových jeskyních je vlastně srážková voda, která prosakuje přes vápence do hloubky až 300-500 m pod povrchem plošin. Vytéká pak v krasových pramenech. Takových vyvěraček je asi 50. Pod povrchem je vlastně obrovský bazén a Slovenský kras je vlastně jedinečná zásobárna pitné vody. Návštěva Krásnohorské jeskyně, to je docela slušný adrenalin. Dostanete overal, přilbu a svítilnu a prodíráte se vzhůru-dolů korytem ponorného toku za krásami podzemního světa. Celou prohlídkovou trasou teče mohutný podzemní tok. Pozoruhodnou dominantou je tady 34 metrů vysoký stalagnát, Krápník rožňavských jeskyňářů. Donedávna byl považován za nejvyšší na světě. Ukázalo se, že to není pravda, ale výjimečný je určitě - především rychlostí svého růstu, každoročně mu odhadem přibude 200 kg hmoty.

A zpátky na povrch! V přírodní rezervaci Kečovské škrapy se naučíme nové slovo, které běžně nepoužíváme. Škrapy jsou výčnělky představující nejvýraznější povrchové geomorfologické jevy, typické pro krasové prostředí. Tam, kde byly v minulosti odlesněny krasové planiny, došlo následnou erozí ke splavení humózní vrstvy půdy a erozní činností vody došlo k vymodelování povrchových škrapů. Nabízí se tady úžasný a neopakovatelný pohled na okolí.

Nezapomeňme ale na jednu z nejvýznamnějších slovenských jeskyní Domica, která každého návštěvníka okouzlí jedinečným jeskynním systémem vod. Jeskynní prostory jsou pamětníky hluboké historie. Asi 6500 let zpátky tady žila populace neolitických lidí. Je zajímavé, že když byla tato jeskyně objevena, nechyběl ani jeden krápník. Lidé, kteří tu po sobě zanechali kultovní místo i několik dalších důkazů, měli vysokou kulturní úroveň. Možná bychom se od nich měli čemu učit.

Mluvili jsme na začátku o propastech. Vydejme se tedy ještě ke Zvonivé jámě. Je hluboká 105 m. Vyznačuje se velkými prostory v dolní části, a pokud do ní vhodíte kámen, bude se odrážet od skály, protože propast není kolmá. Než dopadne na dno, rozezvoní se jedinečným zvukem. Kdysi dávno lidé věřili, že v ní sídlí drak. A první dobrovolníci, kteří se sem vydali, se nechávali spouštět v bedně obité zvenčí železnými hřeby, které je měly před příšerou ochránit.

Více obrázků najdete ve fotogaleriích přírody, jeskyní a květin