Hucul Club slaví pětačtyřicátiny
Hucul Club, sdružení pro záchranu huculského koně, byl založen v roce 1972, kdy na celé planetě zbývalo jen asi 300 čistokrevných jedinců tohoto plemene. Za cíl si toto sdružení dobrovolníků a nadšenců vytklo huculského koně zachránit a najít mu nové uplatnění v moderním světě. Hlavní úlohu záchranného chovu bezprostředně před založením Hucul Clubu i sehráli členové TISu – nejstarší nevládní ekologické organizace v ČR. Byla založena v roce 1958 jako Sbor ochrany přírody Společnosti Národního muzea na podnět Otakara Leiského. Práce členů TISu přetrvala i desetileté přerušení jejich činnosti v období normalizace a pokračuje dodnes, kdy v práci svých předků pokračuje pan Leša Leiský, který s huculy myšlenku moderního uplatnění koní uplatňuje. Ve Zmrzlíku probíhá hipoterapie, tábory a pobyty s jezdeckým výcvikem, koně se účastní nejrůznějších akcí, při kterých se navazují nové vztahy dětí i dospělých nejen ke koním, ale ke zvířatům vůbec. Letos slaví Hucul Club pětačtyřicet let svého trvání. Přijďte se do Zmrzlíku podívat a přiložit ruku k dílu, nebo přispějte k tomu, aby vzácní potomci jednoho z mála primitivních koňských plemen přežila. Více naleznete na stránkách Hucul Clubu.

V hospicu pomáhají i andulky a králíci
Galeriedalší 3 fotkyZavřít

Mohou si nevyléčitelně nemocní přát, aby s nimi v hospicu trávil poslední chvíle i jejich zvířecí mazlíček? Co to pro ně znamená? A která zvířata dokážou s nemocným pánem či nepohyblivou paničkou sdílet tu dobu, netrpět, naopak pomáhat? Poslední dny, týdny, v nejlepším případě měsíce života, které si nevyléčitelně nemocní lidé zvolili prožít v Hospicu Dobrého pastýře v Čerčanech, může zpříjemnit nejen personál, ale i některá zvířata, která sem mají přístup. Podporují zde setkání pacientů s pejsky a kočkami, tedy cannisterapii a felinoterapii, ale i se zvířaty méně obvyklými, konkrétně s andulkami a králíky; kterým říkají andulkoterapie a králíkoterapie. Co tyto terapie lidem dávají? Může každé zvíře za každým pacientem? Jaká zvířata se pro umírající pacienty hodí, jaká nikoli, co musí mít zvířata za vlastnosti? Kolik lidí využívá možnosti vzít si s sebou pro pobyt v hospicu na poslední etapu svého života vlastního zvířecího mazlíčka, lze-li to? Kolika udělá radost propůjčené zvíře? S jakým záměrem a filozofií do hospicu docházejí majitelé pejsků a králíků, aby potěšili pacienty, co jim samotným to dává?

Když přijde do ordinace…
Vizsla
Maďarský ohař, původně čistě pracovní plemeno užívané pro myslivecké účely, je dnes jedním z nejpopulárnějších středních plemen. Dnes potkáte viszlu spíš v parku ve městě, než někde na honu. Jejich popularitu zcela chápu.

Maďarský ohař je ztělesněním dobré nálady a temperamentu, navíc v těle velice všestranného sportovce. Takže jste-li aktivní člověk a potřebujete prima parťáka pro sport, maďar je určitě dobrá volba. Jsou to roztomilá a přátelská psiska, pravda trochu svobodomyslnější povahy a neutuchajícího temperamentu, takže kdykoliv se jim zachce, klidně vás ve stoje olíznou přes celý obličej. Viszly jsou ale také velice chytré, proto se vstupem do ordinace zpravidla trochu zpomalí, protože tuší, že je nečeká zrovna nic příjemného. Toto plemeno mám velmi rád, při jejich ošetřování se nemusím nijak zvlášť přizpůsobovat nebo si dávat pozor, maďárkové jsou dobří pacienti a náladu jim jen těžko zkazíte.

Nejčastěji vídám maďarské ohaře při povinných vyšetřeních dysplazie kyčlí. Je to zvláštní, ale stejně jako u většiny loveckých plemen se výsledky vyšetření velice liší - od zdravých psů až po čtvrté stupně dysplazie u mladých psů. To je dáno především výsledkem chovatelské minulosti loveckých plemen. Povinné vyšetření kyčlí je, bohužel, otázkou teprve poslední doby. Kromě toho plemeno tak trochu doplácí na svou popularitu. Není totiž možné mít tak rychle dostatečné množství kvalitních psů, což je u módních plemen docela obvyklý jev.

Další skupinou maďarských ohařů, kteří k nám přicházejí s kulháním v mladém věku, jsou často pacienti s dysplazií lokte nebo jinou růstovou poruchou, jako je osteochondróza ramene, nesymetrie vývoje předloktí atd. Naštěstí v řadě případů je výsledkem léčby zcela zdravý pes. U pacientů s dysplazií lokte je však, bohužel, častým následkem artróza lokte, která se i přes operaci vyvine během dalšího života.

Výčet problémů krásného plemene možná vypadá pesimisticky, je to ale trochu zkreslené velkým množstvím jedinců. Početná plemena mají zkrátka větší počet nemocných. Přesto si myslím, že povinná vyšetření kyčlí by se měla doplnit i o povinné vyšetření loktů a ramen. Řada dobrých chovatelů podstupuje se svými psy tato vyšetření dobrovolně a je jen na zájemcích o štěně, jakou chovatelskou stanici si vyberou. Doporučuji vybírat chovy, kde se kromě kyčlí vyšetřují i lokty a ramena. Výrazně se tím sníží riziko, že budete mít místo radosti ze štěněte starost o jeho zdraví.

Aktivní pes rovná se vyšší riziko úrazů. Občas proto přicházejí do ordinace s poraněním tlapek, končetin a s různými druhy ran. Při běhu v přírodě to není nic neobvyklého. Naštěstí to většinou spraví drobný chirurgický zákrok, v lehčích případech jen obvaz. Závažná zranění nejsou tak častá, maďaři jsou celkem šikovní a odolní psi.

Někdy se setkávám také s pacienty, kteří venku něco pozřeli. Maďaři bývají při chuti a mají vynikající nos, takže si často něco najdou, a ne vždy zdraví prospěšné. Řešil jsem už různé nástrahy na potkany nebo hlemýždě, ale také uvíznuté kosti. Komplikované jsou případy, kdy majitelé netuší, že pes něco pozřel. Pak přicházejí až po delší době, kdy je psovi zle a riziko vážných komplikací roste. Maďara mějte proto radši pod dohledem, nebo ho navykněte na košík. Nejspolehlivější je ale dobře vychovaný pes.

Možná jsem trochu staromódní, ale osobně mi největší radost přináší vidět maďarské ohaře venku při práci na poli nebo v lese. Kdo je zná, ví, o čem mluvím. Jsou pro to stvořeni. Jasně, dokážou žít ve městě a bez potíží vám budou stačit při běhu i jízdě na kole. Dost ale pochybuji, že by to oni sami vyměnili za život loveckého psa… Proto stále odkládám výběr loveckého plemene na později a mám královského pudla. Až si pořídím lovečáka, chtěl bych mít čas na lovecký výcvik a vidět loveckého psa při práci.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

Nabídka psů
Psí útulek Kolín
Brankovická 1419, Kolín 5
tel.: 321 715 220
č.ú.: 47 26 562 / 0800
www.utulekkolin.estranky.cz

Franta
Franta je sedmiletý kříženec. Našel se uvázaný na vodítku v Kolíně. Je to temperamentní, přátelský pejsek, který se hodí spíše k domku a na zahradu, bude to dobrý parťák i kamarád vhodný k dětem.

Arna
Arna je starší fenka německého ovčáka, klidné, velmi přátelské stvoření. Je mazlivá, čistotná, do útulku se dostala od původních majitelů a hodí se kamkoli, kde ji budou mít rádi. Láskou se vám odvděčí.

Bad
Bad je šestiletý německý ovčák. Do útulku ho přivezla kolínská městská policie, která ho našla uvázaného v Rybářské ulici. Na nového pánečka si musí zvyknout, ale bude vděčný za nového pána, vlídné zacházení a pohlazení.

Belo
Belo je šestiletý kříženec labradora, velmi přátelský pes, který byl nalezen v Sezemicích. Je vhodný pro aktivnější lidi, co využijí jeho akční náturu. Je dobře vycvičitelný a zaslouží si hodného pánečka, se kterým se bude mít dobře.

Bobina
Bobina je sedmiletá kříženka jezevčíka, které onemocněla panička, a tak se dostala do útulku. Je pohodová, mazlivá, ale nemá ráda kočky. Zatím je poněkud blahobytného vzhledu, potřebovala by do léta zhubnout do plavek J

Brit
Brit se dostal do útulku, protože mu onemocněl majitel a nemohl se o něj dál starat. Byl zvyklý pobíhat po dvorku, je to přátelský pejsek a v útulku je nováček. Bylo by nejlepší, kdyby se tu dlouho nezdržel…

Gina
Gina je osmiletá kříženka retrívra, na svůj věk temperamentní, příjemná společnice a velmi chytrá. Hodí se spíše k domku se zahradou s teplým pelíškem uvnitř. Miluje lidskou společnost, ale jiné pejsky nemusí, proto by měla být zvířecím jedináčkem v rodině.

Harry
Harry je šestiletý kříženec, který si hůře zvyká na nové lidi. Kdo ví, co zažil, byl totiž odebrán majiteli z Čáslavi pro týrání… Je velmi temperamentní, ale moc neumí chodit na vodítku, proto by potřeboval důsledného pánečka, aby se naučil, co je třeba.