ČT2

Ostrovy zapomenutého klidu

20.1.2017 od 01:42 do 02:13

Ještě nedávno zde byl jeden z nejpřísněji střežených vojenských prostorů u nás. Jen několik stovek metrů od pramenů řeky Odry, totiž ležel jaderný arzenál největší mírové velmoci světa, která chtěla právě mír ubránit za každou cenu. Je téměř symbolické, že tou cenou byla a ještě doposud je právě i řeka Odra. Z průzračné bystřiny, která pramení v nadmořské výšce 633 m v Oderských vrších, se po několika desítkách kilometrů stává jedna z nejšpinavějších řek světa. Černá a jedovatá stoka. Na ochranu přírody a životního prostředí přece nebyl čas a peníze. Ty byly na ochranu onoho atomového míru. 14 roků trvalo projednávání návrhu na vyhlášení chráněné krajinné oblasti, která byla v roce 1991 konečně ustavena, aby napomohla k zachování jedné z našich posledních velkých řek s téměř přirozeným charakterem horního toku.

Každoroční přírodní koloběh začíná i na Odře jarními záplavami. Pro lužní lesy je to obrovský zdroj živin a možnost zásobení vláhou na celý rok. V posledních letech jsou povodně velmi vzácné. Sněhu na horách je stále méně. Současně s povodněmi v hlubokém předjaří přichází tzv. první bílé období. Jen několik kilometrů od Ostravy v Polaneckém lese i na dalších lukách v nivě řeky rozkvetou sněženky. Ve velkém množství a nevídané kráse. Rozkvetlé louky, poseté sněženkami jsou však jen zlomkem původních porostů. Lidé od pradávna bez jakéhokoliv omezení trhali a vyrývali něžné kvítky. Jaro na ostravských ulicích bylo v jejich znamení. Snad pro ten kontrast černé a bílé.

Největší pohromou však bylo zemědělství. Neuvážené rekultivace nejvíce poznamenaly místa, která dnes tak pracně chráníme. Člověk se v tomto prostoru činil odjakživa. Už ve 14. století vznikala soustava rybníků a s ní související toky. Tzv. Mlýnka v konečné podobě představuje 27 km umělého náhonu či strouhy, která propojuje rybniční soustavu Studénky, Jistebníku, Polanky a Svinova. Dnešní mluvou můžeme říci, že Mlýnka dokonale a přirozeně zapadá do krajiny a vedle Odry je druhou páteří celého území. Při povodních odlehčuje hlavnímu toku řeky. Mlýnka protéká z větší části především lužními lesy, které jsou nejvýznamnějším prvkem vyhlášené krajinné oblasti.

Celková rozloha chráněného území je 81,5 km2 a jeho součástí jsou četné přírodní a národní rezervace. Lesy, rybníky, luhy a mrtvá ramena. Vzhledem k tomu, že tento přírodní celek leží v bezprostřední blízkosti průmyslové aglomerace, má i obrovský význam pro příměstskou rekreaci a četné další aktivity obyvatel Ostravy.

Krátce po odkvětu sněženek nastává druhé bílé období Oderského lužního lesa. Rozkvetly sasanky hajní. Bílé koberce doslova pokryjí obrovské plochy. Je to doba, kdy les teprve začíná rašit, proto je v podrostu ještě dostatek světla. Je to i zároveň počátek květů dalších druhů jarních květin. Bílé období je vystřídáno mnoha dalšími živými barvami. Postupně rozkvétají orseje, dymnivky, hvězdnatce, zapalice, křivatce a další druhy.

Třetím bílým obdobím je na počátku května rozkvět česneku medvědího. Už v přítmí listů stromů lužního lesa je znovu jako nasněženo. To jsme však trochu předběhli. V Poodří zatím rozkvetly blatouchy.

Západní hranicí CHKO je velmi frekventovaná železniční trať Přerov-Bohumín. Soustavný hluk projíždějících vlaků je jedním z negativních civilizačních prvků. Pro celou chráněnou oblast je vůbec typické to, že leží v sevření více liniových a dopravních staveb. Je doslova obklíčena civilizací, překáží smělým plánům územních plánovačů, projektantů a urbanistů. Z jejich pohledů je to ideální prostor pro hlavní dopravní tahy, průplavy, plynovody a ropovody, sloupy vysokého napětí. Také pro chaty a hřiště. Malé vodní elektrárny a kdo ví co ještě.

Jak už bylo řečeno, využívání zdejší krajiny je doloženo už od 14. století. Postupně byly budovány soustavy rybníků na místech mokřadních ploch nivy řeky Odry. Vznikl vodohospodářský systém, který je v mnohém srovnatelný s rybniční soustavou jižních Čech. Rybníky se postupně staly důležitou součástí současných ekosystémů. Pomáhají zachovat vzácné vodní rostliny a živočichy. Obohacují vodou jinak totálně odvodněnou krajinu. Oblast je důležitá z hlediska hnízdění i tahů významných druhů ptactva. Jde tedy o to, aby byl sladěn zájem ochrany přírody s hospodařením na rybnících. Aby byl umožněn ekologický vývoj při zachování optimálních výnosech ryb.

Severní hranicí chráněného území je sběrná komunikace dálničního typu, která propojuje celou ostravsko-karvinskou průmyslovou aglomeraci. Mezi chráněnou přírodou a městem leží ostrá hranice bez pozvolného přechodu. Technokraté by chtěli onu pomyslnou čáru posunout do volné přírody. Dálniční převaděče, horkovody, vodovody a elektrovody by měly ještě více ukrojit z pomyslného ekologického krajíce.

Překvapivě krásná krajina říční nivy má všechny náležitosti původních a dokonalých ekosystémů a společenství. Četná mrtvá ramena Odry často i dost vzdálená od mateřské řeky, periodicky zaplavované tůně i mokřady jsou cenným zdrojem vody pro rozsáhlá území v období letního sucha. Kvetoucí stulíky žluté s bohatým listovím a šípatka střelolistá s bílými kvítky nám napovídají, že celá oblast je důležitým refugiem pro velké množství mizejících druhů květeny a zvířeny. Vodní plochy, které nikdy nevysychají, tvoří s bohatými břehovými porosty dokonalý obraz charakteru zdejší krajiny.

Avšak klid a pohoda v těchto místech rozhodně není samozřejmostí. V bezprostřední blízkosti východní hranice leží známé vojenské letiště Mošnov. Jeho provoz je z dalších limitujících civilizačních faktorů. Při jedné z obhlídek před natáčením jsme na vlastní kůži zažili, co představuje provoz letiště v současných tržních podmínkách. Na mošnovském letišti tenkrát probíhal výcvik pilotů nějaké zahraniční společnosti. Ve velmi krátkých intervalech vzlétalo těžké dopravní letadlo, obkroužilo malý okruh nad chráněnou oblastí, šlo na přistání, ze kterého bez přerušení opět vzlétlo. Takto s malými obměnami téměř celý den.

Zůstaňme však na zemi. Lépe řečeno na vodě. I rybářské hospodaření let nedávno minulých negativně ovlivňovalo přirozený vývoj přirozených společenstev na rybničních soustavách. Součástí práce státní ochrany přírody je i ekologická výchova formou naučných stezek. Přírodní rezervace Kotvice je místem jedné z nich. Nabízí možnost široké prezentace nejrůznějších aspektů chráněné přírody. Zachovalého lužního lesa, rybníku Kotvice s rozsáhlými rákosinami i vodní plochou s výskytem kotvice plovoucí a nepukalky plovoucí. Míst s pestrou druhovou skladbou ptačích populací, jak vodních druhů, tak i zpěvného ptactva.

Je zde i příležitost k seznámení s negativním působením člověka. Jsou to neadekvátní způsoby hospodaření v chráněném území. Příklady poškození rybníků: nepůvodní porosty smrků v přilehlých lesích, necitlivé rekultivace a odvodňování luk včetně likvidace rozptýlené zeleně v krajině. Ve výčtu bychom mohli pokračovat, ale mezitím nám odkvetla kotvice plovoucí, podle níž jsou zdejší rybník a přírodní rezervace pojmenovány. Vzácná jednoletá vodní bylina má až 2 m dlouhé ponořené lodyhy a na hladině plovoucí listovou růžici. Poměrně známé jsou plody ve tvaru kotvic, které musí přezimovat v bahně pod vodní hladinou, aby byly schopny dalšího vývoje.

Představíme Vám další z příkladů citlivého přístupu člověka k přírodě. Nový jez - Studénka. Z pravé strany přitéká Butovický potok. Na straně protější z betonové skruže vtéká do Odry Sedlnice. Vskutku doklad jemného řešení vodohospodářských staveb v chráněném území. Negativní dopad špatného hospodaření s vodou v krajině na horním toku Odry je nejvíce patrný především v suchých letech. Extrémní sucho roku 1992 prokázalo nesmyslnost neuvážených meliorací a totálního odvodnění zemědělských pozemků. Odra byla bez vody. Přes přepadové hrany jezů netekla ani kapka. V kalužích a tůních hynuly ryby nedostatkem kyslíku. Dokonce i pramen řeky několik týdnů nepramenil. Katastrofální situace jen doložila potřebu obnovit staré vodní systémy, které minulý režim a vodohospodáři nechali zpustnout a zničit.

Odra od svého pramene míří na východ. V přírodní rezervaci Odra malý les naráží na geologický zlom a vydává se definitivně na sever. Teprve v těchto místech se v onom roce 1992 objevila tekoucí voda. Přesto však mohutná řeka stále vypadala jako malý potůček. Vody v ní bylo doslova po kotníky.

Malé odbočení. Právě v těchto místech by měl na Odru navázat kanál Dunaj-Odra. Jeho spotřeba vody by byla kryta z místních zdrojů. Úsudek necháme na Vás.

Katastrofální sucho dolehlo i na mrtvá ramena řeky, o kterých jsme ještě na jaře tvrdili, že jsou stálou zásobárnou vody pro krajinu a nikdy nevysychají. Vypadalo to, že extrémní situace toto tvrzení vyvrátila. Tam, kde dříve byla vodní hladina, zeli hluboké praskliny v suchém dně. Když se kameraman vydal hledat vhodný záběr, po dvou krocích se suchá šlupka prolomila a on až po pás zapadl do mokrého bahna. Nedostatek vody a pokles hladiny však i zde znamenal omezení až zánik života. Překvapivá byla velikost lastur uhynulých škeblí bahenních. Pro laika byl i nezvyklý pohled na obnažené oddenky stulíku žlutého. Hladina vody klesla až o 1 m. Život však zůstal zachován. Sucho dokonce paradoxně předčasně vyprovokovalo jiné formy života. Lépe řečeno předčasný nástup podzimu. V onom, co se týče vody, tragickém roce vykvetly na vyprahlých oderských lukách ocúny jesenní už v první polovině srpna. Natáčeli jsme jednotlivé záběry křehkých květinek. Vzduch se tetelil horkem. Bylo doslova k nevydržení. Ocúnům to evidentně nevadilo. Ještě někomu to nevadilo. Plantážím laskavce. Plevele, který zbyl ze snahy družstevníků intenzivně využívat luka v chráněném území.

Bude trvat mnoho roků, než příroda sama napraví chyby člověka. Ke špatným postupům intenzivního způsobu socialistického zemědělství patřila i přemíra umělých hnojiv, dávkovaného bez jakéhokoliv objektivního posouzení a skutečné potřeby. Výsledkem jsou kvetoucí hladiny rybníků. Obrazně řečeno. Neúměrné rozmnožení drobných lístků okřehku způsobuje, že téměř celá hladina je pokryta silnou vrstvou bujících rostlin. To proto, že voda je přezásobena živinami.

Přišel podzim. Přírodní cyklus se pomalu chýlil ke konci. Na rybnících v CHKO Poodří nastal čas sklizně. První mrazíky. Nepříjemný vítr. Bláto a voda. Neodradily rybáře od výlovu. Samozřejmá součást života nivní krajiny. Trocha melancholie a nostalgie. Především však tvrdá práce. Tradiční způsoby lovu mají dodnes své kouzlo. Možná, že větší než kdy jindy. Jsou něco jiného a zároveň něco víc než necitlivý přístup člověka současného stupně civilizace k živým bytostem. I když to je jen výroba. Proto dopravní pásy. Rybí výtahy.

Doba je však taková. Jde asi o to, najít tu správnou polohu člověka mezi hospodářskými zájmy a potřebami přírody. Tato prastará pravda už byla mnohokrát vyřčena. A pravděpodobně ještě nesčíslněkrát bude. Pak se pojednou všechno zklidní a všechny pravdy dostanou jiný rozměr.

Nastává poslední bílé období. Lužní krajinu zasype sníh. I když v posledních letech tak vzácný, přesto velmi potřebný. Umožňuje totiž spolehlivé přezimování většiny rostlinných druhů. Zvláštní zadumanost krajiny možná evokuje i zvláštní myšlenky. Složitá situace a svým způsobem výjimečnost CHKO Poodří si je vyžaduje. Náš dluh vůči přírodě je obrovský. Máme skutečně co vracet.

(1993)

Zdielať reláciu na Facebooku Späť na TV program
TOPlistTOPlist