Příběh exkluzivního železničního vagónu následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este (2011). Režie J. Střecha
V roce 1909 vyrobily Ringhofferovy závody na Smíchově salonní vůz pro arcivévodu Františka Ferdinanda. Následník trůnu padl v Sarajevu kulkou atentátníka, smíchovské vagonka byla zbourána. Arcivévodův salonní vůz však stále jezdí a v roce 2010 reprezentoval naši zemi na výstavě panovnických vlaků v jedinečném železničním muzeu v holandském Utrechtu. 100 let po svém vzniku byl Ferdinandův salonní vůz kompletně restaurován a stal se působivou připomínkou přelomu 19. a 20. století, kdy Evropu křižovaly pozoruhodné paláce na kolech. Salonní vozy té doby by se daly přirovnat k soukromým tryskovým letadlům. Patřily ke znaku nejvyšší společenské prestiže a kromě aristokracie je vlastnili i bankéři a průmyslníci, jako byl například baron Rotschild. Výstava Royal Class v Utrechtu byla ovšem věnována výhradně cestování panovnických rodin. Z Portugalska byl například zapůjčen vlak, který dostala Maria Pia od svého královského otce jako dárek k šestnáctinám. Ostatně i arcivévodův salonní vůz lze vnímat jako projev otcovské starostlivosti. Následník trůnu měl tři děti a předchozí salonní vůz začínal být rodině těsný. A tak se obrátil na Ringhofferovy závody, jednu z největších vagonek světa, aby mu podle jeho návrhů a požadavků vyrobily vůz nový. Sloužil mu věrně, porouchal se pouze jednou, když měl arcivévoda odjet do Sarajeva. Arcivévodu tehdy zachvátila neblahá předtucha, že cesta nedopadne dobře...